Úvod / Cestování / Lodičky nebo letenky?

Lodičky nebo letenky?

7. 6. 2018 Cestování
Zrzka na cestach

Školka je zvláštní svět. Dospělí vám říkají, že vám bude chybět jen, co vlezete do školy, ale vy se stejně těšíte, že budete ten skorodospělák s aktovkou. Mně školka nikdy nechyběla, možná jsem ji nesnášela víc než školu.

Odmalinka jsem měla problém s autoritami, nelíbilo se mi, že mi někdo říká, jak si vázat tkaničky, jak sedět, nebo že strom nemůžu namalovat růžový. Můžu! A just jo! A tak jsem se ze školky těšila a každé ráno zkoušela přesvědčit maminu o tom, že je ta pekelná budova obložená azbestem a že nedostáváme najíst. Moc to na ní neplatilo. Naškrobila mi oblečení, abych byla chráněná před toxickými látkami a dělala mi svačiny. Musela jsem teda nasadit težší kalibr.

Začala jsem do školky tahat věci, které jsem tam prý brát neměla. Vidíte? Zase ty rozkazy… Nemůžeš stříkat kamarádkám parfém do očí! Nemůžeš dávat ručníky do záchodu! Nemůžeš krást mamince boty a pak pořádat fetišácký seance na stromě a všude věšet lodičky! Myslím, že tady někde začala moje obsese podpatky. Seděla jsem na zemi a hrála si s legem, protože to děti dělají a to jsem dělat i mohla, a pozorovala přicházející maminky. Velmi brzy jsem si oblíbila ostatní děti ve školce podle toho, jestli jejich maminky přicházejí v teniskách a nebo v lodičkách. Moc dětí jsem teda ráda neměla…

V Norsku jsem si svojí závislost rozmyslela. Ne že bych přestala svoje boty milovat (rozhodně s nimi teď nespím!), ale svoji nákupní mánii jsem začala uspokojovat něčím jiným. Letenkami. A tak se nějak stalo, že jsem seděla v kavárně ve Stavangeru a nakoupila letenky na celé léto. Vlastně ani nevím, kam mě můj itinerář zavane, koho poznám nebo v jakých situacích se objevím. Nějak počítám s tím, že ne všechny budou dobré, nejen díky reakcím mého okolí na fakt, že nejdéle budu v Albánii, nebo že mám v plánu se stopem z Albánie dostat do Athén, ale i proto, že mám zkrátka smůlu. Vlezu-li na jakékoli letiště, okamžitě následují kontroly, problémy a pak moje slzičky. A ty slzičky rozhodně nejsou hraný a rozhodně nenásledujou po řevu a dupání.

Zkrátka teď budu chvíli na cestách. Pořád bez lodiček, za to ale s krosnou, nebo teda není to krosna, protože krosna má ty kovový věci a tahle velká věc je nemá, ale vy mi rozumíte, že jo? Každopádně ať je to, co je to, hodí se k tomu červená rtěnka. Já jsem ze svý nový obsese nadšená a věřím tomu, že exekutoři budou taky. Jen doufám, že zatím nespadnou i zbylý pražský mosty, protože až se vrátím, tak bychom s mými lodičkami ocenily trochu sucha.

Zrzka na cestach
Sdílejte…

Štítky