Úvod / Leccos / Lidi zapomínaj

Lidi zapomínaj

16. 10. 2018 Leccos
Lidi zapomínaj

Lidi zapomínaj.
Zapomínaj křivdy. Zapomínaj štěstí. Zapomínaj věci, který chtěj zapomenout a zapomínaj věci, který by nikdy zapomenout neměli. Nikdy.
Třeba můj táta zapomněl, že má dceru.
Moji prarodiče zapomněli, že jim kdosi půjčil na barák a i přesto, že se ten někdo často připomínal, ignorovali to a přišli o barák nad hlavou. A tak nějak i o rodinu.
Moje kámoška zapomněla, že náš obě v minulý práci vyjebali a začla s nima znova spolupracovat. A znovu s ní vyjebali.
Můj ex zapomněl, že mě miluje a píchal jiný.
Já zapomněla jednomu klukovi říct „zůstaň“ a tak šel.

Lidi nezapomínaj.
Lidi se bojí. Všechno nahoře zmíněný je strach.Strach ze závazku, strach z nepohodlí, strach zvednout hlavu a jít proti tomu, co vim, že je špatný. Strach, že budou muset žít s tim, že se rozhodli tak, jak se rozhodli a tak všechno, co se jim děje, je díky nim. Strach se zodpovědnosti.
Táta, kdyby se nebál, tak teď mohl mít dceru, na kterou, věřim, že by mohl bejt pyšnej. Teď na mě jsou pyšný jiný.
Děda kdyby měl koule a přišel s tim, že hele posral sem to – pomoc! Tak mu pomůžeme. Barák by mu možná vzali, ale nás ne. Kámoška mohla říct „ne“ a jít hledat jiný, nový možnosti. Který i kdyby nevyšly, tak se na sebe mohla podívat v zrcadle a říct si, že šla správnou cestou. Můj ex teď mohl mít rodinu a děti, na který se prej těšil.
A já… já tenkrát mohla mít kluka, kterej pro mě udělal všechno a já ho nezastavila, když odcházel.

Lidi zapomínaj

Ono je fakt lehký dělat, že nevidim problém. Miluju dělat, že nevidim problém. Blbý ale je, že pak nemiluju sebe ve chvíli, kdy jsem efektem toho problému a dějou se mi věci, který neumim už ovlivnit. Problém určitě i jde přehlížet, dokud nezmizí. Většina jich zmizí. Ale možná s nima zmizí i někdo, koho milujeme zase my. Já se nenávidim za to, že jsem toho jednoho tenkrát nechala jít. A už se tak nikdy cejtit nechci.

A to znamená řešit každej problém. Protože když něco řešíš, můžeš ovlivnit výsledek a ne se nechat ovlivnit výsledkem. Chci mít nos ve všem, co se v mym světě děje. A taky kolem sebe chci lidi, co nebudou odcházet, když je nezastavim. Prostě jenom nebudou odcházet. A nebudou problémy vytvářet. Ale pomůžou mi je řešit. Nebo – oh my – mě před nima budou bránit. Chci lidi, co jsou ryzí. A vim, že takový jsou. Není jich moc, ale pár jich znám.

Lidi totiž nedělim na jiný skupiny než tyhle dvě:

  • Ty, co problémy chtěj řešit.
  • Ty, co nemaj koule.

Možná znim negativně, ale on to má bejt pozitivní článek o tom, že máte sebrat všechnu energii, co v sobě máte a jít vyřešit to, co vám už nějakou dobu leží v žaludku. Je to kurva děsně těžký, ale ten pocit potom je prostě k nezaplacení. Slibuju.

Já si teď vyřešila jeden problém, co mě trápil 13 let. Příště to bude celý o něm. Takže je to dneska vlastně možná tak trochu na pokračování.

Nebuďte lidi, co maj problém pro každý řešení. Prosim, nebuďte.

Sdílejte…

Štítky