Úvod / Cestování / Láska na kliku

Láska na kliku

15. 8. 2018 Cestování
Laska na kliku

Ranní procházka po Berlíně, den zhruba předposlední. Bylo krásné ráno, bylo teplo a rolety obchodů Gucci odhalily kolekci, kterou nejspíš odkoukali v Sapě. Bylo nám hezky a plánovali jsme si projít východní Berlín, protože tak obludné paneláky nejsou ani v Praze na Černém mostě.

V ten den se ovšem událo něco, co nás mělo změnit navždy! Ano jednak jsem si koupil své první miniatury, což se ukázalo, že bude mým koníčkem asi na dlouhé roky (ano, stalo se to před měsícem, ale dejte na má slova). Ale především jsme potkali průvod hlídaný policejním kordonem. Kdyby to bylo u nás, tak se jedná nejspíš o fotbalové gumy nebo více či méně poklidné demonstranty.

Tady se ale jednalo o něco jiného. Něco co se snad ani nedá popsat. Průvod flašinetářů. Vážení, nic není tak úžasného jako průvod flašinetářů. Bylo jich na sto dvacet. Každý kus těhle pouťových varhan originál, historické, co pamatují ještě císařství i novější a stejně krásné, všechny s plyšovou opičkou, nebo medvědem s kasičkou na drobné.

A ti lidé, to si musíte zamilovat. Oblečeni do dobového oblečení, ve fracích, s cylindry, dámy v krásných šatech, klaun, chlapík, co vypadal jak Alan Moore a pochopitelně, jsme v Berlíně, hipster ve flašinetářském steampunku. Sjeli se odevšad, mohutná dáma z Bavorska, jejíž flašinet hrát jak žesťový orchestr a byl by s to zahrát Wagnera tak, že uroníte slzu dojetí. Pět pánů ze Švýcar, nejspíš kamarádi z hospody, kteří si pořídili flašinet dohromady a pěli u toho jak armádní sbor. A nejkrásnější byly páry, dědové v oblecích a jejich starší krásné družky v nabíraných šatech se střídali v tlačení a točení klikou, měnění válečků s písničkami a ve zpěvu. A k nim se vždy přidávali ostatní. Byl v tom dokonalý – německý pořádek, jedna posádka flašinetu hrála, pět dalších zpívalo, pak se vystřídaly. Bylo to úžasné, trochu dojemné a neskutečně veselé. Škoda lásky v němčině nezní o nic hůř než v češtině, hlavně když ji nehraje ukníkaná dechovka. Pochoďáky americké armády, která v Německu opravdu něco osvobozovala, lákaly čumily jako my ještě víc než co jiného a mám za to, že z papírového válečku zazněli i Beatles.

Laska na kliku

A pak to bylo jednoduché. Výměna pohledů. Trocha hledání na netu. Zjištění, že flašinet tolik nestojí. A pak rozhodnutí s pusou na konec, že jednou, až budeme staří, si pořídíme flašinet. Však já budu ten, díky vládo, bohatý učitel, tak to nebude problém. Pořídíme flašinet, budeme s ním v sobotu na trzích hrát a budeme se mít stejně krásně, jako tihle dědové a babky, kteří místo sezení u fotbalu a pletení jezdí po městě, krásně vystrojení a rozdávají radost. Krom toho, saka mi sluší a ona krásně zpívá.

Tak teď už jen vydržet. A vymyslet jak přes magnety měnit ozdobné desky flašinetu. Jednou s Batmanem, jednou se Supermanem a jednou něco metalového. Mám pocit, že Metallica z flašinetu musí znít naprosto božsky!

Sdílejte…

Štítky