Úvod / On / La La Land a chlapská volba

La La Land a chlapská volba

9. 2. 2018 On
Jicinsky Petr

Někde jsem četl, že učitelé – muži, jsou tak nějak autoritativnější, než učitelé – ženy. Ehm, učitelky. Tenhle text ale není o genderu. Lidé jsou si rovni, i kdyby to bylo v tom, že všichni občas stojí za starou belu. Tohle je o tom, co si myslím, proč tomu tak je. 

Nějak jsem si vzpomněl na jednu metodu, kterou používám a kterou jsem i odkoukal od starších kolegů, chlapů. Je to hlavně o přístupu, jakým po studentech něco chci. Asi znáte ten vtip, co odpoví chlap, když mu řeknete, že nejčastější příčina smrti u mužů je tvrdohlavost? Odpoví: „Ne, není! NENÍ!“

Sice je to blbý vtip, ale funguje to. Jakmile mi někdo řekne, že něco musím, automaticky vystřelím „ne nemusím“, musím jen dýchat a pak umřít a i v tom si můžu vybrat, protože prostě nemusím.

Určitě jste se s tím už setkali!

„To je skvělý autor, toho musíš poznat, musíš si něco přečíst!“ Ne, nemusím.

„Tak v létě bude akce s mými kamarády, musíš rozhodně jet!“ Ne, nemusím.

„La La Land je tak hrozně boží film, musíš ho vidět! Všichni ho musí vidět!“ Ne, nemusím.

La La Land

„Musíš se vyspat, vypadáš hrozně.“ Ne, nemusím! Mám písemky na opravu. A nechci a nemusím!

„Muži musí nosit jen košili s dlouhým rukávem.“ Ne, nemusí. Já nemusím. Žádný chlap nemusí. Na druhou stranu tady trochu chci. Ale nemusím!

Jde o to, že chceme mít svobodu rozhodování. Chceme stát na chlapský křižovatce na vrcholku chlapský hory a do burácení hromu se chlapsky rozhodnout, že se na ten La La Land koukneme. Jo, je to proto, že to po nás někdo chce, ale chceme si to sami vybrat. Ne, že musíme, ale že je to volba, byť jasně zfixlovaná přes naléhání, tóny a gesta, nedej bože, když se ženská koukne „tím“ pohledem. My prostě chceme mít možnost a rozhodně nechceme cokoliv „muset“.

Takže správná taktika nikdy není „musíš se kouknout na La La Land“, ale „nepodíval by ses se mnou na La La Land/fotbal/finále ligy Counter Strike“. A jasně, že nikdo neřekne ne. Jde o to, jak své přání podáte.

Tohle moje sebeuvědomění, že nemám rád „musení“ mi dalo docela dobrou techniku jak žáky motivovat něco dělat. No a pak ještě poznatek, že puberťáci se chovají jak banda ožralých chlapů na tahu a je třeba se k nim tak chovat. Tedy láskyplně navádět, nechat je tak trochu velet a nakonec stejně vejdou do dveří, které jste jim vybrali vy sami.

Sdílejte…