Úvod / Leccos / Ze života kytaristy | Zase ty bubeníci

Ze života kytaristy | Zase ty bubeníci

16. 5. 2018 Leccos
Bubenik

Nechápu, jak je to možné, ale pro drtivou většinu žen je bubeník nejvíc sexy člen kapely. Bubeník je však, milé dámy, především ten nejnepochopitelnější člen kapely. Původně jsem chtěl napsat nejdivnější, ale to by nebylo fér vůči klávesákům. Myslím si, že většina bubeníků v průběhu života zblbne z toho, že poslouchají pořád jen klikání metronomu a svoje vlastní mlácení do bubnů. Ostatně zkuste si být normální po několika hodinách lobotomie, kdy vám ve sluchátkách jede: klik-ťuk-ťuk-ťuk, klik-ťuk-ťuk-ťuk, klik-ťuk-ťuk-ťuk.

Buuu-beee-nííík. Už jen to slovo zní divně. Není to tak vybroušený a vznešený jako třebaaa… kytarista. My kytaristi děláme rádi rámus, ale bubeníci, ty dělají opravdu hodně moc bordelu.

Bum-bum-prásk-řach-prásk-prásk-řach!

Před naší zkouškou to většinou vypadá asi takhle: bubeník se ve zkušebně dostává do varu, zatímco zbytek kapely stojí venku a bojí se vůbec přiblížit ke dveřím od budovy, ve které máme zkušebnu. On náš bubeník je totiž docela killer, což znamená, že do těch bicích umí řezat tak, až i venku zřetelně vnímáte, že uvnitř nejste vítáni. Pokaždé nás napadá, že by možná bylo lepší nechat ho o samotě a nesnažit se narušovat jeho bestiální seanci ostatními (naprosto nepodstatnými) nástroji. Nakonec ale vždy sebereme odvahu a vyrazíme dlouhou chodbou ke zkušebně. Od té rozdrážděné bubenické bestie nás v tu chvíli dělí ještě troje dveře, přesto nám každý další krok způsobuje téměř fyzickou bolest.  

Otevřeme dveře a… ne, nerozhostí se ticho a nepřivítá nás vlídný pozdrav. Místo toho schytáváme plnou dávku bubenického umění. Ptáte se, jak dlouho to trvá? No záleží, v jak velkém rauši se právě bubeník nachází. Vzhledem k tomu, že má na uších sluchátka, ve kterých jede oblíbené lobotomické ťukání, nezaregistruje nás hned. Každopádně i pokud zaregistruje, stejně mu podlý bubenický mozek nedovolí ihned přestat, ale zbylých pár taktů dohraje s plným nasazením.

Po příchodu do zkušebny všichni zapojujeme aparáty, ladíme nástroje, nastavujeme si zvuk a různě vtipkujeme. Během této doby je i bubeník potichu, pouze občas zlověstně ťukne paličkou do některého z bubnů. Z toho je bystrému pozorovateli zřejmé, že už je na bubenický vkus ve zkušebně příliš dlouho ticho a trpělivost začíná pomalu docházet. Běda jak se zpěvák nestihne včas popasovat s nastavením mikrofonu a laděním akustické kytary. Pokud to nezvládne v bubeníkem určeném čase, ten den si už kytaru nenaladí. Zákon zkušebny je v tomhle nekompromisní a tiché nástroje nemají na růžích ustláno.  

Během zkoušky většina z nás používá špunty do uší, ale jsou chvíle, kdy se vyplatí je vyndat. Například pokud probíhá nějaká delší debata, dělají se aranže nové písničky, bavíme se, jak spolu v dané pasáži ladí kytara a klávesy, zpěvák si zkouší různé melodie. Máme se v kapele rádi, a tak i většina debat je poklidná, když tu z čista jasna: Bum-bum-prásk-řach-prásk-prásk-řach!!! Pocit jako když vám někdo právě začal řezat hlavu a při tom vám zatlouká hřebíky do uší!!! Bubeník právě ztratil trpělivost a nehodlá dál ztrácet čas tímhle tlacháním.

A tohle vám, holky, jako přijde sexy???

Sdílejte…

Štítky