Úvod / Lifestyle / Kult těla

Kult těla

27. 12. 2018 Lifestyle
Kult těla

Nechci psát o sošných kulturistech ani o lepých modelkách, ale o jedné holce, která se stala ikonou, i když  k tomu neměla předpoklady. Říkejme jí třeba Marika. Pochází z etnické menšiny a žije někde v severních Čechách. Má základní vzdělání je jí tak šestnáct a právě zjistila, že neplánovaně čeká dítě. Přesně tohle je pro mě vánoční příběh, který mi běží hlavou, když se dívám na betlém. Příběh, který ať už se skutečně stal nebo ho bereme jako legendu, je oslavou těch, kterým se nerozklepala kolena. Těch, kteří byli připravení říct „ano“ místo „tak já bych byl pro, ale kdyby to radši vzal někdo jinej?“

Marie z Nazareta asi znala to staré proroctví o příchodu Mesiáše, ale těžko mohla čekat, že to padne zrovna na ni. Když za ní přišel anděl, zachovala se jako úplně normální holka. „Jak můžu mít dítě, když s nikým nežiju?“ ptala se. Zvěstování tak nebyla nějaká mystická chvíle plná velkých slov, ale horká chvilka, kdy se jedno děvče zcela rozhodovalo o svém životě a přijalo úkol, za který jí hrozilo ukamenování.

Stejně tak Josef. Chlápek, který vzal pod svou ochranu těhotnou snoubenku. Chlápek, který zabalil svou živnost a emigroval, aby zachránil dítě, které vlastně nebylo ani jeho. Chlápek, který moc nemluvil, ale dělal to, co bylo zrovna potřeba. A dělal to dobře. A ti pastýři co stojí okolo. To nebyla žádná honorace. To byli chlapi do nepohody, kteří v noci hlídali v horách stáda. Borci, kteří byli připravení. Tři králové asi taky nebyli zrovna nějací peciválové. Celé to panoptikum postaviček kolem jeslí jsou lidi do nepohody. Lidi, kteří uměli říct „jasně, jdu do toho.“

Každý není Albert Schweitzer, Matka Tereza nebo Frodo, ale na každého z nás může čekat nějaký ten úkol. Spousta lidí si tak jako Adam a Eva v Ráji myslí, že stačí, když něco zbaští a budou se rovnat Bohu. Musí přijít ale takoví jako Marie, která riskuje ukamenování, aby Bůh mohl tuto nerovnost vyrovnat a stát se člověkem. Dnes, když se v souvislosti s křesťanstvím řekne tělesnost, tak čekáme spíš nějakou rozpravu o hříchu. Trochu se zapomíná na to, že křesťanství a Vánoce zvlášť jsou oslavou těla.

A teď dost sentimentu. Jdu si trochu protáhnout svátečně zlenivělé tělo, protože jako skaut jsem slíbil, že budu připraven sloužit vlasti i bližním „duší i tělem“, tak ať to tělo ještě chvíli k něčemu je.

Sdílejte…

Štítky