Úvod / Lifestyle / Krok sun krok

Krok sun krok

22. 9. 2018 Lifestyle
Krok sun krok

Máte auto? A mohla bych ho vidět? No nic. Nechte ho v garáži nebo na ulici nebo kam se auta parkujou. Já stejně ocenim leda barvu a to jen v případě, že mi zrovna bude ladit k šatům. Nepoznám, jestli máte sportovní úpravu, jestli je to auto starý nebo nový a dokonce ani jestli bylo drahý.

Ale vim, že když je to dlouhý a blbě se s tim parkuje, je to combi – což považuju za úspěch a tak další vzdělávání v odvětví automobilů vzdávám. Ale ještě než se dostanu k jádru pudla – teda článku (nebojte, při psaní článku nebylo ublíženo žádnému zvířeti), tak bych ráda podotkla, že proti autům nic nemám. Přijde mi fajn, že přepravují věci a lidi a že si nemusim kupovat lístek, když mě někam vezou a protože nikdy neřídim, tak nemusim ani znát cestu. Jestli jsem totiž v něčem ještě marnější než v poznávání aut, tak je to orientace v prostoru. Takže díky za auta a za všechny ochotné a dobré řidiče!

Já auto nikdy neměla. Ani naši neměli auto. Jízda autem pro mě byl vždy takový svátek/zážitek. Nepoužívaly se autosedačky a na zadních sedadlech nás sedělo přesně tolik, kolik se nás tam vešlo. Látkový sedačky ve starých škodovkách často smrděly – nevim čim a proč, ale prostě to tak bylo, což podporovalo nevolnost během jízdy a zvyšovalo spotřebu Kinedrylu. Patřila jsem přesně mezi ty děti, kterým bylo v autě blbě ještě dřív, než se nastartovalo. Ale i přes tenhle fakt jsem vždy nadšeně poskakovala, když mi naši řekli, že můžu se sousedem jet k vodě. Autem. Soused asi nadšení nesdílel a místo poskakování hledal po bytě dostatečné množství pytlíků, igelitek a sáčků, aby předešel jisté nehodě. Ale dětská radost je nad čistý interiér, že jo?

Krok sun krok

Já fakt ráda chodim a většinu času nelituju, že nemám auto. Ale zrovna dneska, když mám psát článek na téma „den bez aut“, jsem začala den myšlenkou, proč (doprdele) nemám auto. Jak jako ráda chodim a jak mi nevadí, že mi vlastně nic jiného než chůze často nezbývá, tak řešim, že za dva dny jedu někam, kam se jinak než autem nedostanu. Takže jedu vlakem 4 km od cíle a půjdu zbytek pěšky. Ideální pro člověka, jako já – řeklo by se. Jenže já povezu věci a pití a bude vedro a prostě bych raději zadek vezla, než nesla. Ale poperu se s tim! Půjdu hrdě, budu upíjet prosecco a budu si říkat, že dělám něco pro přírodu a kulatý tvar mého pozadí.

Tak když už jsem to načala – den bez aut. Jeden den, kdy by bylo fajn nechat auto stát. Dopravit se, pokud to lze, do práce, školy nebo třeba na rande jinak. Vlakem, na kole, pěšky – bez vlastního volantu. Ušetříte svoje auto, svoje nervy, trochu vzduchu a tak. Já nevim, jakej na to mám vlastně názor. To je asi jako s Vánocema, Valentýnem (pro mě spíš 1. májem)… Jasně, že je hezký dávat a dostávat dárky nebo pusu jen tak. A ne na to využít ten jeden den, co určí kalendář. Tak nechte to auto doma třeba příští týden. Nebo o víkendu. Nebo kdykoliv vás napadne. Ale stejně jako je vlastně milý vidět spoustu lidí, co jim září oči z vysněných dárků a polibků, je, myslim, fajn, vidět jednou prázdnější silnice a víc chodců. Prostě krok sun krok k (třeba) lepším návykům.

Sdílejte…

Štítky