Úvod / Lifestyle / Ze života kravaťáka | Korporátní Titanic – 2. díl

Ze života kravaťáka | Korporátní Titanic – 2. díl

12. 7. 2018 Lifestyle
Kytarista Kravatak

„14 Jééégrů,“ zařval oslavující Zástupce.
„Nos nám to sem, dokud nevypijeme sud,“ přidal se kolega.
Majitel se spokojeně usmívá a pobízí všechny k maximálnímu obžerství, nezřízenému pití a obscénnostem (k těm zejména přítomné kolegyně).

Okolo půlnoci se poprvé dostavil Vůdce v trenkách, ztlumil rádio, rozhlédl se po místnosti a po chvíli mlčky odešel. Jako správný rocker jsem s množstvím vypitých panáků získával dojem stále větší životní i profesní nesmrtelnosti, proto jsem se po chvíli dopotácel k rádiu a znovu otočil kolečko hlasitosti na maximum. Stejná situace se opakovala během noci ještě několikrát.

Poslední Vůdcův pokus o ukončení zábavy jsem již sledoval spokojeně natažený na zemi v jedné ruce s flaškou něčeho ostřejšího a cigárem v puse. Mžouravým pohledem jsem rozeznával rozdivočelého Zástupce, jak doráží na kolegyni, zatímco na něj zezadu doráží Majitelův vlčák, dále kolegy spící na stole i líbající se dvojice až trojice stejného i různého pohlaví. Na větu, která ke mně zazněla odněkud směrem od rádia: „Je 5 ráno, jděte spát!“ jsem reagoval letargickým „ale hovno…,“ teatrálním potáhnutím z cigára a mocným vyfouknutím kouře.  

V 8 hodin ráno se na náš kolektiv nabízel žalostný pohled. Ze 14 lidí se dostavilo pouze 10 zbídačených jedinců, Zástupce chyběl, stejně jako další 3 kolegyně. Majitel se spokojeně usmíval a drbal svého vlčáka.

Vůdce předstoupil před (kdysi možná) kreativní tým firmy a pronesl krátký, ale o to údernější projev.
„Takže na úvod bych zmínil, že jste všichni vožralý prasata, třetina z vás vůbec nevstala a ty, co tu jsou, mají ještě minimálně dvojku v žíle. Teď se půjdete vyspat a od 12 hodin začnou individuální pohovory u mě v kanceláři. Náhradní workshop se uskuteční o víkendu u mě doma a přivezte si vlastní jídlo i pití. Jo a abych nezapomněl, tu včerejší útratu si zaplatíte.“
Poté rázným krokem odkráčel.  

Nastalo hrobové ticho, které až za několik minut prolomil přicházející Zástupce, který byl evidentně nadšený, jak pěkně se včerejší neplánovaná oslava jeho narozenin povedla. Minimálně tomu napovídalo vrabčí hnízdo na jeho hlavě a potutelný štramácký výraz, který dával tušit, že možná po dlouhých letech netrávil noc sám.

„Co je? Kde je Vůdce?“ povídá rozjařeně.
„Odjel,“ odpovídám stroze, aniž bych zvednul zarudlé oči od stolu.
„Ahááá a kam jel???“ tváří se stále pobaveně.
Dám si tu práci a přetlumočím mu celý ranní proslov včetně toho, že je taky ožralý prase a že o víkendu jedeme za Vůdcem domů. K radosti všech přítomných přidávám ještě dovětek: „Jo, abych nezapomněl, tak to prej celý platíš, když to vlastně byla tvoje oslava.“ Zástupce zblednul.

Kamarádsky ho beru na vzduch, kde potkáváme spokojeně pokuřujícího Majitele. „Ten váš šéf, co před chvílí odjel, byl nějakej nasranej, ne?“
Vysvětluji situaci, že se tak úplně nejednalo o obyčejnou pitku, ale měla se plánovat strategie firmy. Majitel uznale přikývl a povídá: „No jo strategie, ta je důležitá, ale vždyť tady ten bledej kolega tu včera slavil narozky, ne? Kolik mu vlastně je?“ Odpovídám, že 53. Majitel radostně zahaleká: „No vidíš, kulatý!! Tak to se muselo zapít!“

Zástupce se zasmál a pobaveně dodal: „Dělám v tomhle oboru už minimálně pětadvacet let, ale ještě nikdy mě šéf firmy nepozval o víkendu k sobě domů. To je od něj hezký…“

Sdílejte…

Štítky