Úvod / Ona / Kecy mojí matky | Štěká, ale nekouše

Kecy mojí matky | Štěká, ale nekouše

24. 4. 2018 Ona
kecy mojí matky

Když jsem byla malá, měli jsme sousedy, o kterých by člověk skoro nevěděl, kdyby nebylo jejich malého uštěkaného psa. Byl to přesně takový ten pes, co si ho buď na první pohled vůbec nevšimnete nebo vám ho je možná i trochu líto, protože je fakt malej a vypadá takovej bezradnej v tom velkym světě. No… Tohle všechno přejde v momentě, kdy se prvně projeví. A čim víc se projevuje, a že to dělá rád a často, tim víc se stupňuje pocit, že pokud z toho ňafání nedostane infarkt, půjdete a zavřete ho do rakouskýho sklepa…

„To je ale hezkej pejskej můžu si ho…“
„Klid, Džordžiku!“
„Co se mu nelíbí, že tak štěká?“
„Jak jako štěká? Takhle on si s náma povídá pořád.“
„Pořád? To jako každý odpoledne nebo jak často?“
„Celej den. On si prostě tak ňafe. Pro nás, pro sebe…“

„Ňafe. Jen tak. Pořád.“ Mamky výraz připomínal moment, kdy přijde k plechu, na kterym byl ještě před minutou horkej štrůdl a teď je tam jen prázno. Prostě stojí, zírá a nevěří.

Naši se z periférie přestěhovali asi před 12 lety. Šikovně v moment, kdy já šla bydlet s partnerem. Ale to byla jistě náhoda, že šli víc do centra a do většího, že jo. A pokud tedy pomineme fakt, že mají větší byt, je blíž ke hřbitovům (mamky slova, že se musí asimilovat včas, fakt) a dopravní dostupnost, věřím, že i tenhle čtyřnohý soused byl trochu důvodem ke změně adresy…

„Hele pamatuješ si toho malýho psa, co měli sousedi v paneláku?“
No mami… Tak na toho se snad nedá zapomenout, ne?“
No. A pamatuješ si, co dělal, když se někdo rozhodl, že se s nim dá do konfrontace a ještě mu jako třeba i nastavil zadek, že to úplně řvalo o kousnutí?“
„Nic nedělal, ne?“
„Nic. Štěkal dál. A když si ho vyšoupla z baráku a zavřela dveře, tak jenom čuměl.“
„Hehe. Jo, to si pamatuju celkem dobře.“

„Tak já ti tuhle koukala na ten twitter a něco mi ho tam dost připomnělo!“
„Na twitteru? Vždyť je to tam samá kočka. A ty máš twitter?!“
„Kočky? Aha. Zajímavý. Tak to se s tim asi i naučim! No ale tohle nemyslim.“
„Tak já nevim, mamko. Podle mě bys hlavně vůbec neměla chodit na ty sociální sítě.“
„No hele… Tenhle bude ňafat maximálně ještě 5 let.“
„Hehe. Chápu. A až se zavřou dveře, tak myslíš, že bude štěkat dál?“
„Myslim, že stát a ču… koukat!“
„Taky myslim.“
„Pokud nás to všechny nepřivede dřív do hrobu. Ostatně… Tam to aspoň máme blízko, že jo.“                                                                                                                                                                                    

Sdílejte…

Štítky