Úvod / Ona / Kecy mojí matky | Petr a klíče

Kecy mojí matky | Petr a klíče

11. 3. 2018 Ona
kecy mojí matky

Moje maminka je přesně tak stará, jak se jí zrovna chce. Takže když něco nechce slyšet, je prostě už trochu stará a nedoslýchá. Když se jí naopak chce (cokoliv), tak je furt dost mladá i na skok padákem nebo pochod celou Prahou. Tenhle její „věk“ se projevuje hlavně začátkem jara…

„Mami?”

„Spíš? Nespi! Vidělas, jak je venku? Super co? Jaro! Měla bys poklidit, jít běhat – trochu provětrat to zimou zlenivělý tělo. Taky jsem slyšela, že prej je na stezkách spousta běžců. Jako mužů. To jsou taková ta stvoření, co nemaj prsa. Promiň, blbá poznámka. Ty nejsi muž, neboj.”

„To bylo trochu moc informací. Pochopila jsem jenom, že nejsem muž.”
„No a co se tobě vybaví v takovýhle den?”
„Petrklíče.”

Ano. Jaro. Venku je nad nulou a maminka taje. Během telefonátu mě stihne urazit jen jednou a občas tak šikovně, že mi to ani nedojde. Samozřejmě „slyšela jsem, že je na stezkách hodně běžců“ znamená, že už se od jedné tak tři hodiny prochází a kontroluje levé prsteníčky kolem probíhajících mužů, aby mi pak mohla říct, že „slyšela, že každej třetí běžec je svobodnej“. No jenže když jí jaro ubere věk co se týká fyzičky, někde jí ho zase přidá…

„Mami? Budeš mi dneska volat každou hodinu?“
„No já jenom že jsem kousek. Náhodou úplně.“
„Jo, jo. Aby se mi náhodou nevybil telefon.“
„No a tak možná bys mi chtěla něco říct? Hm? Mám radost, že i na tebe už má jaro vliv jako na normální smrtelníky.“
„Jako že uklízim kozačky a vypínám topení?“
„Ale! No tak kdo je ten Petr?“
„Jakej Petr zase?“
„No asi to nebude jen tak někdo, když už má i klíče! Jsem šla náhodou kolem takovýho fajn krámku a náhodou jsem koupila tři koláče místo jednoho. Tak jsem si řikala, že…“
„Nikdo nekupuje náhodou tři koláče a já pořád nevim, kdo je Petr a pokud má moje klíče, tak mě ten fakt docela znervózňuje!“
„Řikalas, že jaro ti připomíná Petra a klíče! Tak teď se nepokoušej zapírat!“
„Petrklíče! Tu kytku!“
„To tvoje mumlání! Koláče hodim labutim. Stejně bys měla jít spíš běhat než se cpát sladkym! Za chvíli ti bude 40 a bejt stará, nezadaná a ještě mít velkej zadek…“
„No ale jinak je fakt krásně! Mělas pravdu!“
„Hele já nemám čas se tu vykecávat, musim jít domu dělat oběd a přesadit kytky. Pozdravuj Petra. Až teda nějakýho potkáš. Ha ha ha.“

Petr, Pavel, Michal, David nebo Honza. Myslim, že by ráda pozdravila kohokoliv, kdo by snědl ten třetí koláč. Ale musim uznat, že mi na jaře tyhle její telefonáty brzy ráno nevadí. Taky si to teplo užívám a je pravda, že i to běhání mě láká pak ještě víc. Jen teda beru sluchátka, brýle a všechny Petry a obecně ta stvoření s prsama i bez trochu ignoruju, protože mám co dělat, abych vyhnala z hlavy myšlenky na ten můj koláč, co teď někde požíraj ty mrchy labutě.

Jo a jděte ven! Je tam krásně a na stezkách spousta běžců.

Sdílejte…

Štítky