Úvod / Sport / Kdo doběhne Feidippida

Kdo doběhne Feidippida

5. 7. 2018 Sport
Kdo dobehne Feidippida

Běhání je strašně prospěšný. Běháním vyběháte všechny křivdy a dostaví se pocit štěstí (Prostor pro vaše vyprsknutí brambůrků smíchy). Nikomu se do toho nechce, ani mně se nechtělo, ale když jsem se chtěla zbavit jedný křivdy, cejtit trochu toho štěstíčka a doma došla čokoláda, řekla jsem si, že zkusím to běhání.

Když chcete začít běhat, potřebujete hlavně vůli. Bez ní není dobré vybíhat. Pro případ, že by vás běhání přivedlo do hrobu, všechno sepište a nezapomeňte odkázat i ty napůl vyfoukané bublifuky a téměř vypraskané bublinkové fólie. Vaši příbuzní budou nadšení.  Dále si možná říkáte, jestli máte vyběhnout sami, nebo s někým? Můžete si do začátku pořídit trenéra, nebo běhat s jinými lidmi, ale to bohužel vyžaduje trávení času s lidmi a dvakrát více funění, takže… podle mě je to blbost.

Pak potřebujete něco na sebe a boty. Něco na sebe jsem našla, tak ještě boty. Ty na podpatku vyloučím rovnou, protože na nich sice běhat dokážu, ale lodičky k legínám? Nejsem z Ruska. Nakonec se jako nejvhodnější kandidát ukážou Conversky se Supermanem, protože ten lítá jako vítr, boty jsou až ke kotníkům, takže je to bezpečný.

No a pak už jen vyběhnout. Prvních pár metrů dobrý. Po pár minutách ale odhazuju plíce, protože už prostě nestíhaj a pak i slezinu. Jo a ty řeči o druhým dechu? Tak to jsou fakt jen řeči. Plíce se slezinou potkávám znovu až u domu, kde se krčej u popelnic a pomlouvaj mě.

Jenže podruhý, potřetí, popátý… je člověku míň na umření. A to je vždycky fajn pocit, když člověk tak úplně neumírá. Když se dostanete do téhle fáze, kdy trávíte běháním víc času než u videí s koťátky, možná vás napadne, že byste se mohli přihlásit na nějaký závod. O tom vám taky můžu něco říct. Vím o tom všechno. Znám teda spíš závodní jídelny, ale ono je to podobný. Tlačíte se dopředu, aby na vás vyšly vdolky, ale pak je vám tak akorát na zvracení.

Je fakt, že z běžeckých závodů si toho odnesete víc. Puchýře, přeslazený iontový nápoje, černé nehty a účastnické tričko. A pokud mám říct, která z těch věcí je nejhorší, tak jsou to rozhodně trička. Běžecká móda je… strašná. Je mi líto. Čím víc neonu, fosforesek, barevných čárek, tím víc běh. Uklidňuju se tím, že v porovnání s cyklistickou módou je ta běžecká ještě snesitelná.

A pokud jste někdy viděli sportovní koloběžkáře… ne, fakt, to existuje, nekecám. Ty lidi jsou od hlavy až k patě v neonově růžový, nebo zelený. Maj i takový ty polo kšiltovky a kompresní návleky. Všechno v neonu. A provozují u toho ten pohyb, který je důstojný tak maximálně do 12 let věku.

Kdo dobehne Feidippida

Když časem zjistíte, že zvládnete závod i bez puchýřů, začnete si nehty lakovat na černo rovnou a nosíte si vlastní pití, možná vás napadne, že byste mohli zkusit i maraton. Pořád nechápu, co je na tom tak inspirujícího. Feidippidés, co běžel tehdá z Maratonu do Atén, aby sdělil tu zprávu o porážce Peršanů, zemřel. Uběhl maraton a zemřel. Nevím, jestli jsem to dost zdůraznila, ale ten člověk umřel. Je mrtvej. Protože uběhl maraton. A lidi si řekli – Skvělá zpráva, pojďme to napodobit! Vážně?

Říkáte si, že se vám to nestane? Že si dáte jen tři kolečka kolem bloku? Že si nikdy nekoupíte drahý běžecký boty? Nikdy se nepřihlásíte na žádný závod? Že nikdy nebudete pokoušet svoje hranice a že vám, co jste při čtení stihli přejít z brambůrků na gumový medvídky se rozhodně nemůže stát, že byste se kdy pokusili zabít běháním, natož třeba v kopcích, nebo na maratonských vzdálenostech? Že se možná půjdete jen proběhnout kolem rybníka, aby vám trochu slehlo po nedělní kachně?

Fajn, běžte. Ale já vás varovala.

Sdílejte…

Štítky