Úvod / Lifestyle / Jsem sexistické prase

Jsem sexistické prase

19. 1. 2018 Lifestyle, On
Petr Vosolsobě

Každoročně pár týdnů před Vánocema dost znejistím, jestli nejsem nějakej divnej, nedej bože úchylnej. Tou dobou totiž přijde čas vyhlašování vítězů soutěže Sexistické prasátečko. To je taková ta soutěž, která říká fuj, fuj, fuj, neukazuj babu v reklamě a nedávej k ní slogany jako „Udělala jsem si to sama“ nebo „Tvůj první bankovní styk“. Úplně na rovinu: každoročně při hltání všech těch reklam zjišťuju, že jsem sexistické prase. A co hůř, jsem tomu rád. I má žena, když na TO přijde, je podle všeho ráda, že má doma sexistické prase. Po bezmála dvaceti letech nám TO totiž klape a baví nás TO spolu.

Z letošního ročníku jsem měl úplně divoké sny. Ono je těžké se tomu ubránit, když se na jednoho navalí tolik krásy, o které pořadatelé svou hatmatilkou mluví jako o „kusech těl“ doprovázených „jazykovým sexismem“ (další terminus technicus pořadatelů). Houby s voctem. Pravda je totiž někde jinde:

Pustíme se do práce?“, říká mi hned po ránu hnědovláska, kterou jsem včera večer sbalil v baru. Oblečená toliko do spodního prádla a rozvalující se na mé kuchyňské lince. Pak seskočí dolů a vydá se směrem ke mně. Cestou ani nevím jak, ale stihne si vyměnit černé prádlo za bílé, odtáhne mi v pase džíny a…

Bude to velký?“, zeptá se se zájmem, když načuhuje do mých kalhot.

Mám ji rád, ale nemám na ni čas, honí se mi hlavou, když při pohledu do kalhot pronáší pro muže takovou ponižující otázku.

Vosolsobě sexistické prasátečko

Blondýnu nebo tiskárnu, paralyzuje mě hned po ránu pracovní stres, protože v devět dorazí do kanclu někdo, kdo ten rozbitý vehikl dá dohromady, zatímco já v půl ještě meškám v kuchyni.

Důležitý je, když Víte, co s ní chcete dělat. To mě dokonale nakopne, pět minut musí stačit.

Ani cestou do práce nemůžu z hlavy vyhnat to ranní povyražení. Nalaď a řiď(ť) zařve na mě z billboardu dvojice krásně opálených půlek, až málem srazím na přechodu babičku s chodítkem.

A hned vedle další půlečky a prý Seznamujte se moderně“. Ježíš, jak já bych seznamoval!

A tahle holka má fakt kliku. Musela hned klofnout nějaký chlápka, kterej jí vzal k moři, říkám si, když o kus dál vidím nemlich stejný půlčíky u nápisu „Specialista na Chorvatsko“.

Bum! A je to tady, proč ten idiot přede mnou musel tak zprudka zabrzdit? Hele miláčku vylez a odtlač mě ke krajnici. No jasně, vyšpul taky ty svoje půlky a hlavně „buď cool“!

No nic, hurá do práce. Beru schody po dvou do své kanceláře v prvním patře, zaklapnu dveře, rozvalím se v židli, ale co je sakra tohle…? „Chybí ti v práci vzrušení? U nás je vývoj aplikací fakt jízda“, sápe se po mně lascivní opravářka tiskáren, o poznání mladší než moje šéfová, kterou jsem v zájmu hesla „Cesta k úspěchu nemusí být složitá, pokud ji rozumíte“ musel včera o polední pauze ohnout přes stůl.

Není jedno, s kým to děláte“. To samozřejmě moc dobře vím, stejně jako to, že Číslo 1 v kvalitě je beztak moje nová kolegyně.

Ale popravdě, když vejrám na ty její trojky, který schovává v luxusním prádle značky Prada a hlavou se mi honí „Nevidíš nás, ale jsme tu“, stejně si tak říkám, že „Není silikon jako silikon…“.

I když zadarmo tyhle věci nejsou. „Ke třicátinám jsem od něj dostala větší prsa“, chlubila se mi minulý týden Lenka z marketingu. Proč mi to vlastně říkala?!

Ale ta brigádnice ze skladu, se kterou jsem „ke své radosti“ předevčírem přehazoval „tuny sena“, taky není k zahození. By mě jen zajímalo, který dobrák ji poradil, že si na seno místo tepláků má vzít nové šaty.

No nic, rychle do práce. Zadej Poptávku a já ti to udělám. Tak to prrr, tady to vypadá na hnusnou mužskou konkurenci. Nebo že by nabídka od minority? Každopádně díky, nechci.

Konečně padla. Co budu dnes vpodvečer dělat? Že bych sousedce od vedle obdělal její zahrádku? Potrpí si na kvalitu, ví že Dokonalost je v detailech a na detaily já jsem machr. Navíc když se na mě podívá těma svýma očima, tak mě vždycky ukecá.

Ba ne, dnes na sousedčinu zahrádku kašlu a raději se domluvím s Klárou. Tahle Koketka nikdy nezklame. Navíc právě si udělala rybářský lístek a tak vyrazím něčemu novému ji přiučit. Vlastně vůbec nevím, co dneska ty mladý holky v těch rybářských kursech učí a proč Koketka chytá ryby jen ve vysokých holinách, co jim my rybáři říkáme prdelačky. Ale když ji tak u vody sleduju, není to úplně blbej nápad. Navíc moje babička vždycky říkala, že teplo musí bejt především od nohou.

Hlavně musíme dát pozor na divou zvěř. I bobr chodí na pilu, víme my znalci přírody. A setkání s bobrem – ať už u vody nebo na pile – bych nikomu nepřál. Zvlášť v poslední době se díky ekologickému tažení a volání po návratu k přírodě bobr poněkud přemnožil.

Ale příroda je příroda, protože Příroda tvoří originál. Ta holka, co se opaluje na kameni u vody, a přitom si vršek zapomněla kdovíkde, je toho jasným důkazem.

Kvalita do vaší postele, říkám si, když znaven celodenním shonem padám na matraci vedle luxusní dlouhovlasé a dlouhonohé brunetky. Kde se tu vzala? Nebudu se vytáčet. Když jsem si k nabouranýmu autu (já blbec ho měl pojištěný bez asistence) volal taxi, tak jsem si v mobilu popletl dvě eskortní služby. To se stává i v lepších rodinách, ne?

Jarda se mě občas u piva ptá, jestli to s těma ženskejma nepřeháním, že beru všechno, co se mi postaví do cesty. Ale to jako pozor, i já mám své limity. Třeba na dvanáctky nebo transky fakt nejsem. Jooo, taková pořádná holka z Afriky, to je něco jinýho.

Tak ještě šláftruňk, protože každý ví, že Pivní pálenka, dokonalá milenka a dobrou noc. A komu se mé sny nelíbí, tak sorry jako.

Sdílejte…

Štítky