Úvod / Ona / Jak jsem přestala vycházet

Jak jsem přestala vycházet

19. 5. 2018 Ona
silena matka

Když je dítě ještě jakž takž skladné, měli byste ho podle nějakých úchylných rodičovských zvyklostí každý den aspoň jednou narvat do kočárku a vyrazit na rajóny. Ono je fajn na chvíli vypadnout na čerstvý vzduch, drncat kolama přes obrubník, dokud dítě není v bezvědomí a vy máte konečně pár vteřin pro sebe…

Bohužel ten kočár ale taky přitahuje různé pochybné existence, hlavně další matky a pak taky lidi, kteří si chtějí za každou cenu povídat a neváhají vzít cizí dítě jako rukojmí.

Ať už vyrazíte do supermarketu, parku nebo na dno Mariánského příkopu, narazíte spolehlivě na alespoň jedno takové individuum.

A už to lítá:

*dítě celé v modrém, na hlavě číro*
„To je ale krásná holčička! Jak se jmenuje?“
„Marek.“

*dítě plešaté, zmuchlané, zpocené a podělané až na zádech*
„Nó jo, ty seš celá maminka, viď?“

*dítě se po hodině vysírání uřvalo do kómatu a spí*
„DOBRÉÉJ!
SPINKÁ, CÓÓ?
TAK TO JÁ VÁS NE-BU-DU-RU-ŠIT!“

„A KAM JEDETÉ?“

Pokud jste si někdy dřív mysleli, že máte problém s lidmi, teď teprv zjistíte, jak moc velké rezervy tam ještě byly.
Slovo „nenávist“ získá úplně nový rozměr.

Ale co s tím?
Jednoduše – nic!
Jako rodič máte výsostné právo nenávidět. Všechny a všechno.
Ale pro sichr můžete na hřišti ještě pro výstrahu někoho z dospělých pokousat, vzít ho lopatou po hlavě, ukrást mu auto a ujet.

Když to funguje na pískovišti v gangu dvouleťáků, proč by to nešlo v tom rodičovském?

Sdílejte…

Štítky