Úvod / Ona / Jak jsem to všechno vymyslela

Jak jsem to všechno vymyslela

26. 3. 2018 Ona
silena matka

Skoro všechno je dnes baby friendly.
Dětské židličky a přebalovací pulty už jsou snad i v hernách a striptýzových barech, kojí se v parku, v tramvaji nebo uprostřed fotbalového stadionu, ve velkých obchodních centrech můžete dítě odhodit do místnosti plné míčků, případně ho u vchodu uvázat a misku s vodou patrně dostanete zdarma k nákupu nad 200 korun.

I tak je ale v této oblasti dost hluchých míst.

Nedávno jsem se třeba po celodenních přípravách na výlet, nekonečném balení věcí, přípravě svačiny pro půl města, tahání dítěte z lustru a kocoura z tašky, zhroutila do křesílka v jedné žižkovské restauraci. Za chviličku přicupital rozverný číšník a cvrlikal:

„Dobrý den, slečno,“ (body za originalitu a smysl pro humor mu tedy upřít nemohu). „Dáte si něco k pití? Máme skvělé domácí limonády!“

Probodla jsem ho pohledem a s výrazem sériového vraha pinglů mu sdělila, že jestli nemají lexaurinovou, dám si gin.

Takže…

Co takhle zařadit do stálé nabídky restaurací Pizzu se šunkou a Xanaxem?
Kuřecí neuroládu?
Antidepresso?
Nebo teda co aspoň začít vyrábět Brumíka s Rohypnolem? 

Potom je tu ta díra v sortimentu oddělení dětských oslav.
Všude samé čepičky, konfety a prskavky, ale pušky s uspávacími šipkami, teleskopické obušky a náhubky, ty aby člověk pohledal!

Vlhčených ubrousků jsou na trhu mraky.
Voňavé, nevoňavé, sensitive, ultra tenké super sensitiv bez parfemace, také známé jako neviditelné… ale kde jsou chloroformové, když je člověk potřebuje?!

Vrcholným průšvihem je ale absence jakéhokoli Návodu k použití dítěte a chybějící červené tlačítko OFF tady vzadu na tom malém krčku, ze kterého se už tři hodiny dere: „A proč?“

Vím, asi si teď říkáte: „A co tlačítko ON?“
No, upřímně… vy byste ho použili?

Sdílejte…

Štítky