Úvod / Leccos / Jak mamince bratři zkazili prázdniny

Jak mamince bratři zkazili prázdniny

21. 8. 2018 Leccos
madla

Lidé často zapomínají na různá výročí, dny narození a státní svátky. Někteří zapomínají i na ty vlastní. Moje máti si svoje jmeniny dobře pamatuje od roku 68. I když, někdy by bylo asi lepší nemít k tomu důvod.

Mamince bylo 11 a poprvé v životě jela s rodiči na pořádnou dovolenou. S Čedokem do Vysokých Tater. Pravda, tehdy to ještě nebyla dovolená v cizině, ale pro máti i moje prarodiče to bylo víc, než současné návštěvy Chorvatska nebo Egypta. Jak se těšili! V rozkodrcaném autobuse dojeli 20. 8. do Dolního Kubína v Nízkých Tatrách, odkud měli druhý den pokračovat do cílové destinace. Jejich spánek ráno přerušila sousedka bušením na dveře a křikem: „Bratři nás obsadili!“

Máti si dodnes pamatuje hlavně to slovo „bratři“. Vylekaní a prakticky bez informací se sešli účastníci zájezdu na brzké snídani, kde jim už bylo jasné, že místo Vysokých Tater, je čeká zběsilá jízda zpět do Prahy. Maminka se ve svých jedenácti cítila ani ne tak vyděšená, jako spíš pěkně naštvaná, že ji nějací bratři, o kterých do té doby neměla ani potuchy, ochudili o největší zážitek jejího dosavadního života.

O jeden zážitek sice přišla, ale čekal ji jiný. Řidič autobusu, který trasu do Prahy bohužel neuměl nazpaměť, dovolenkáře vezl cestou necestou a máti doteď pamatuje, že to byla první chvíle, kdy se začala bát. Autobus jel přes serpentiny, hory a údolí, nevěda kam, protože přičinliví Slováci i Češi odstranili většinu ukazatelů do Prahy, aby zmátli postupující „spřátelenou“ armádu. Několikrát málem sjeli z útesu a tanky, které potkávali cestou zaparkované ve škarpě, jim mnoho optimismu také nepřidali.

Večer se prarodiče i s maminkou konečně dostali domů. Do té doby prakticky bez informací. Okamžitě zapnuli tranzistorák, který máme někde na půdě dodnes a zjistili, jak je situace vážná. Takové věci jako mobily, nebo třeba rádio v autobuse tenkrát ještě nebyly, takže až do večera čerpali jen z informací okolí. Doufali, že všichni, jako obvykle, věci zveličují. Tentokrát se mýlili.

Vyrazili hned do obchodu, než jim zavře, protože doma neměli žádné jídlo. Ten byl úplně prázdný. Lidé se báli, že přišla válka a vykoupili úplně všechno. Máti měla hlad, byla rozmrzelá, že už jsou zase doma a asi se už těch nových „bratrů“ docela bála. Viděla je na ulici. Měli zbraně a netvářili se vůbec přátelsky.

Hlady nakonec neumřeli, protože lidé si pomáhají v každé době, a v těch špatných o to víc. Přišla za nimi sousedka a podělila se o svůj chléb. Seděli pak všichni v kuchyni u rádia a napjatě poslouchali, dokud Československý rozhlas vysílal. Nepatřili k hrdinům, co by vyrazili do ulic protestovat. Ale co by dokázali dva staří lidé s malou holkou? Já jsem ráda, že byli rozumní, zůstali doma a nic se jim nestalo.

Maminka se do Vysokých Tater nikdy nepodívala. Měla by tam jet letos v září a jak sleduju současnou politickou scénu a vidím, kam zas naše republika míří, fandím o to víc tomu, aby jí to konečně vyšlo.

Sdílejte…

Štítky