Úvod / Lifestyle / Já to vidím růžově

Já to vidím růžově

21. 3. 2018 Lifestyle
Ja to vidim ruzove

Oficiálně začíná TEN čas! Ten čas, kdy všechny ty překlepy, co ze psa dělají prsa a ze sick day zase dick day, můžeme svádět na roční období. Ten čas, kdy nemůžeme házet výhružné pohledy na své drahé polovičky, když jim oči uletí k cizímu zadku, protože prostě jaro, že jo. A taky čas, kdy si svou (samozřejmě zaslouženou) sklenku vína můžeme dopřát venku. Kdy můžeme nasávat ne jen tak nějaké víno, ale Hortovu růžovku a k tomu i sluneční paprsky. 21. březen. Jo, to je prostě dobrej den!

Mám ráda teplo. Taky mám ráda víno. A mám ráda růžovou. No a všechny tyhle věci dohromady jsou pro mě naprosto ideální kombinace a téměř jistota skvělého dne. Teda víno ať je růžové a studené. Teplo ať je ve vzduchu – to jen tak pro upřesnění. Že jaro začíná oficiálně si pamatuji, protože můj brácha má narozeniny. No a taky proto, že se začíná prodávat moje oblíbené růžové víno. Co to znamená? Že teď už můžu nakupovat jen opravdu základní potraviny, co musí být v lednici, protože lednice je malá a je čas udělat místo na tekutou pravdu.

Už jsem si zvykla, že první jarní den neznamená, že můžu uklidit veškeré zimní oblečení a odzimovat balkón (ne teda že bych ho měla nějak zazimovanej). Párkrát jsem takhle na jaře stavěla i sněhuláka. Ale na to víno, na to se spolehnout můžu. A taky na to, že za ta zapálená lýtka nemůžeme. To to jaro. A je jedno, že je třeba ještě pod sněhem. Dokonce jsem si teda zvykla i na fakt, že ten první jarní den prý možná vůbec není 21.3. Ale život mi to servíruje průběžně.

Prvně zjistim, že dárky na Vánoce nenosí Ježíšek (což vysvětluje, proč jsem pod stromečkem místo VHS z vystoupení Michaela Jacksona a Barbie měla kružítko a pravoúhlý trojúhelník), pak že Barney Stinson je gay a nakonec mi řeknete, že první jarní den vlastně není první jarní den. Ale to je kouzlo dospělosti. Prostě si na ten den najdu jinou jistotu, která mi připomíná jaro a je to!

Ja to vidim ruzove

Tohle období mám všeobecně ráda. Lidi začnou být milejší, protože už neni „šílená zima” a ještě neni „nechutný vedro”. A taky jsou to ty první teplý a slunečný dny a těch si lidi váží. Pak už to začne být na pár měsíců (teda když budeme mít štěstí) standard a věcí, co jsou standard si už tak nějak standardně přestáváme vážit, že? Taky to venku začne kvést a jsou levný tulipány. Holky se víc odhalujou, kluci se víc odhalujou… Nemusim na sebe házet deset vrstev, ale zatim ani přemýšlet, jak moc velká pokuta je za to, kdybych šla ven nahá, protože i to je moc oblečení. Taky ty zahrádky s točeným pivem. A běhání, kolo, výlety… A večer ta zasloužená sklenka. A už jsem řikala, že se začnou lidi víc odhalovat? Asi jo co… Pardon. Tahle zima byla nějaká dlouhá. Nebo možná nebyla, pro mě je dlouhá prostě každá zima.

Tak ať už nám dneska ten teploměr řekne cokoliv a ať už teda ten první jarní den je nebo není, tak dvě věci bych ráda řekla…

„Brácho, vše nejlepší! Už to sice není málo, ale ještě ani tak moc!”

A ta druhá věc? No hádejte…

„Na zdraví!”

Sdílejte…

Štítky