Úvod / Leccos / Hrabalovští

Hrabalovští

30. 12. 2018 Leccos
Hrabalovsti

Na začátek musím říct, že jsem Hrabala nikdy nečetl. Ne proto, že bych odmítal české autory, já obecně odmítal autory, o kterých jsem se musel učit. Jakmile bylo něco předepsaného, jako například povinná četba, hnedka to ve mně vzbuzovalo neskutečnou nevůli. Ale nechci tu opakovat sám sebe, o tomhle jsem článek psal.

Hrabala jsem „přečetl“ stejně jako další maturanti pomocí filmů. A zamiloval jsem si ho. Ani ne tak děj, jako postavy. Jak si to vůbec dokázal vymyslet. Třeba strýc Pepin?

Nemyslete si, ony ty postavy jsou. Oni prostě existují. Známe je a skoro všechny. Třeba moji kolegové. Spoustu takových postav můžeme potkat skoro všude, třeba nafrnění, veledůležití mužíčci a dámičky lpících na svých mrňavých postech (správní rada pivovaru), tvářící se, že jsou středobodem vesmíru. Ti jsou takovým pálivým kořením života. Dá se o nich mluvit u piva, ve všech možných „kuloárech“ a kavárnách, je to dobré téma, protože všichni máme někoho takového.

Ale strýc Pepin, copak něco takového může existovat? Hele, jo! Asi se taková bytost vyskytuje nejspíš jednou za generaci, ale fakt jsou mezi námi. To jsme takhle jednou jeli do ciziny, čekali jsme na bus a najednou přijel malý mužík na skládačce, v maskáčích, řekl nazdar studenti, ahoj kolegové, hodil kolo do busu s tím, že „hele až to bouchne, bude se sakra hodit“ a jeli jsme. Stravoval se zásadně armádním jídlem v divných pytlících, protože „hele nevíš, co tu vaří“ a mluvil, mluvil a pořád mluvil. Miloval Klaudii z pana Tau, porovnával ceny čipsů v Německu a během první hodiny vysvětlil, proč je nejlepší pro lidstvo jezdit busem. Během cesty pak nakoupil bitcoiny, elektrickou basu, protože byla výhodná, vše všem popsal a zhodnotil evropskou unii a řekl, jak je dobře, že má data, protože si může koupit další bitcoin.

Když jsem se ho zeptal, proč vlastně bere svojí skládačku do horského terénu oznámil, že nepije alkohol a že plastelína se vyrábí z křídy a hlíny. Jakou to má souvislost, dosud netuším. Ale vím, že „až to tu začne hořet, odjedu domů a vás tu nechám, ha…“ Co začne hořet, opět netuším. Ono obecně, je tenhle mužík neskutečná směs studnice moudrosti, nesouvislých vět, a tvůrce směnných obchodů, protože „tuhle jsem koupil helmu, prodal jsem ji za starší helmu a neprůstřelnou vestu a ještě na tom litr vydělal…“ Na co si ony věci pořídil, netuším.

Co však tuším, že Hrabal si tyhle svoje postavy nevymýšlel, ony tu prostě jsou. A je to dobře, upřímně, takového učitele bych chtěl mít, je neskutečně šikovný a studenty má rád a oni jeho.  I když je to zábavná figurka, ze které bolí hlava je to někdo, kdo vás vždycky obohatí o nějaký úžasný fakt a pobaví vás. A i když nemá rád počítačové hry a nevěří na třídění plastů, je to osoba, kterou by měl mít každý poblíž. Tak až příště potkáte svého strýce Pepina, neutíkejte od něj, leda byste si chtěli pořídit medvídka mývala.

Sdílejte…

Štítky