Úvod / Leccos / Hledá se pachatel!

Hledá se pachatel!

23. 6. 2018 Leccos
Hleda se pachatel

Detektivky jako takové jsem nikdy moc nemusel. Povětšinou málo akce, odehrává se to v dávno mrtvé době nebo v Norsku, což je prakticky samé. Nebo se dějí v New Yorku, pod čímž si umím máloco představit a než bych se namáhal, tak si radši pustím nějaký klasický noir. No a nebo se detektivky dost často dějí v Paříži, což mi nepřijde moc reálné, vrah by neutekl přes první hlouček pouličních prodavačů různých bazmeků a haraburdí. Krom toho by neutíkal, ale jel na kole a v košíku by měl v bagetě zapečený nůž, který by tam zapekl až po vraždě, ale to se trochu dostávám jinam, než bych chtěl.

Jak říkám, detektivky jsem nikdy moc nemusel a detektivy jsem rád moc neměl. Hercule Poirot mi vždycky přišel jako tlustý mužík s komickým knírem, který by se mohl objevit už na druhé stránce jakékoliv detektivky a rovnou ukázat na vraha a dodat všechny usvědčující důkazy, včetně vyhotovené psychoanalýzy a obrázků z dětství, na nichž vrah namaloval sám sebe, kterak vraždí rodiče. Sherlock Holmes jde o kus dál, především ve filmových adaptacích a nezřídka už si člověk říká: „Ty vole, to je skoro jak Batman.“ Ono také Batman, vlastnící sérii Batman detective comics, je velmi často nazýván „Největším detektivem“. Každopádně, když máte rádi Batmana, nepotřebujete další detektivy. Snad s výjimkou inspektora Trachty ze slavné Vraždy v salónním kupé. Jeho metodu „šrapnel“ používám při výuce. Kdo nezná, dohledá si sám.

Co na detektivkách a hlavně autorech stojí za obdiv je jejich schopnost stavby příběhu, příběhového oblouku. Kde někde máte tak prostý čin jako vzít dědka po hlavě viktoriánským stříbrným svícnem. A na konci máte odhalení detektiva, který vám řekne, že nový dezertní příbor, kterým právě postavy drtí větrníky, je ve skutečnosti roztavená vražedná zbraň a ukáže na služku a přítele rodiny, kteří spolu mají poměr, jakožto na vrahy a vysvětlí, proč to udělali a proč ostatní ne. Byť zřejmý motiv měli všichni členové rodiny, protože chtěli dědit. Ostatně klasické vraždy se stávají v klasicky bohatých rodinách.

To prostě obdivuju a to nikdy umět nebudu. Ale rád bych si to vyzkoušel. S tebou! S tebou, co to čteš. Je to jednoduché, nebudeme hledat vraha, ale hrdinu. Detektivem budeš ty.

Situace je taková: Před domem stojí sanitka, před sanitkou vyděšený pohledný mladík – ano jsem to já, právě jsem poskytl první pomoc členovi rodiny. V sanitce je plno, zdravotníci se snaží. Kolem prochází lidi, jen jeden stojí a svírá telefon, co před chvíli použil. Otázkou je, kdo je tady hrdina?

Hleda se pachatel

Jasně, není to detektivka, k vraždě nedošlo. Šlo o záchranu, ale kdo z toho všeho je hrdina? Záchranář? Chlapík s telefonem, co nejspíš přivolal záchranku? Mladý učitel, pohledný – nezapomínat na pohledný – co poskytl první pomoc? Tak se ukažte, detektivové!

Máte to? Ne? Tak já vám to povím. Pochopitelně, je to jeden z těch obyčejných lidí, co jdou okolo. Ti všichni ostatní dělají jen to, co je nutné. Největší hrdinou v tomhle okamžiku – který byl pro mě, v jednom z absolutně nejhorších zážitků, co se mi v životě staly – je malá paní, taková ta babka, na kterou byste normálně nadávali, že vám stojí v cestě, protože se šourá rychlostí želvy. Takhle paní ke mně přišla, dala mi ruku na rameno a řekla: „Nebojte se, to dobře dopadne, bude v pořádku.“ Nic mi v tu chvíli naprostého strachu nemohlo pomoc víc, než tahle paní a ta jediná věta.

S detektivkou to moc společného nemá. Možná jen to, že jsem se záměrně snažil odvést pozornost od skutečného záměru. Nebo to, že stejně jako v dobrých detektivkách skutečný vrah je skrytý ve stínu a jeho motivy neznáme do poslední chvíle. Stejně tak to asi mají hrdinové.

Tahle paní pro mě je a bude navždycky hrdina, můj osobní Batman, objeví se znenadání, pomůže a zmizí. A nejlepší na tom je, že tohle může být kdokoliv z vás. Je to jen na nás, ale každý může být hrdina v každodenní malé detektivce, v malém thrilleru. A stačí k tomu kolikrát jen jedna věta a ruka položená na rameno.

Sdílejte…

Štítky