Úvod / Lifestyle / Grinch

Grinch

3. 12. 2018 Lifestyle
madla

Je třetího prosince. Z police na mě kouká neotevřený adventní kalendář, který jsem dostala. Výzdobou mého bytu je maximálně pár pavučin visících u stropu a rozkvetlý vánoční kaktus. Včera, na první adventní neděli, jsem si zapálila maximálně tak cigáro. Mám nakoupeno nula dárků. Zas si na ně vzpomenu těsně před Štědrým dnem.

Cukroví nepeču, kdo by ho pak jedl? Brzy začnou hrát v práci koledy. Nonstop až do Vánoc. Za pár dnů je budu nenávidět. Ulice se zaplní mrtvými stromy, polomrtvými kapry a živými lidmi. Bohužel. „Šťastné a veselé“ mi popřeje tolik lidí, že téhle prázdné frázi přestanu věřit, i kdyby to náhodou někdo myslel vážně.

Nechci předjímat, ale mám poměrně jasnou představu, jak to letos bude vypadat. Je to tak každý rok. 23. 12. budu až do pozdního večera v práci. Na Štědrý den, aby se neřeklo, že to ignoruju úplně, zabalím úplně blbé dárky za zvuku My Fair Lady a Nightmare Before Christmas. Až do večera nebudu jíst. Ne proto, že bych chtěla vidět zlaté prasátko, prostě nebudu mít doma nic k jídlu a budu se bát mezi rozběsněné davy v obchodech. Trochu poklidím, ale žádný generální úklid nečekejte, stejně ke mně nepřijde žádná návštěva. Vyperu a pověsím prádlo, každoročně škádlíc pověru o oběšenci.

Večer, u štědrovečerního stolu v pauze mezi pohádkami v televizi, budu přemýšlet, kdo všechno u stolu chybí. Pak si vychutnám bramborový salát a smažák od maminky – můj symbol Vánoc. Ochutnám dva, tři druhy cukroví a zas si ověřím, že se bez něj po zbytek roku v pohodě obejdu. Při čekání na to, až „přijde Ježíšek“, budu googlit počet sebevražd před a po Vánocích. A úmrtí seniorů. Chvíli se budu radovat z toho, že mi do schránky, e-mailu ani mobilu nepřišlo žádné trapné vánoční přání. Ani žádné oduševnělé. Kdo by mi taky psal? Budu se trýznit v noci nad vínem.

To už budu doma, protože vydržím jen omezené množství televizních pořadů a předstírání, že tenhle dárek je přesně to, co jsem celý život chtěla. A to, že je jen jeden? Vánoce přece nejsou o dárcích. Jsou o tom být spolu. S lidmi, které jinak celý rok nevidíte. A dost možná jsem za to ráda. Protože jsou jiní, nemáme si co říct a tak se uchylujeme ke společenským frázím.

Ne, že bych opovrhovala vašimi vánočními zvyky, všeobecným veselím, dobrosrdečností a všeobjímající rodinou láskou. Jen jsem to asi nikdy nezažila správně. Nebo je to mnou a chybí mi na to buňky. Jsem prostě Grinch, který nenávidí Vánoce, ty svátky konzumu, prázdných gest a předstírání.

Tak Šťastný a veselý.

Sdílejte…

Štítky