Úvod / Leccos / Gratulačka ke stovce

Gratulačka ke stovce

27. 10. 2018 Leccos
Gratulacka ke stovce

Říkal jsem si, že i já bych mohl přispět svojí troškou do mlýna a pogratulovat státu, jehož jsem občanem. Četl jsem řadu reakcí, takřka vždy zaznělo, že Česká republika je krásná země se spoustou šikovných lidí. A já samozřejmě souhlasím.

Nedovedu si sice představit, že by lidé z jiných zemí tvrdili, že jejich domovina je hnusná a plná nemehel, ale co už. Zaznamenal jsem i hodně zmínek o odkazu tatíčka Masaryka, ideálně od lidí, které by zmíněný promptně sešvihal jezdeckým bičíkem, kdyby zase žil. Jenže on nežije a nežije ani nikdo jemu podobný.

A tak vlastně nezbývá než jen popřát nám všem, aby se mezi námi ten Masaryk opět našel. Nebude to dřív, než ho v sobě najde, alespoň malého, každičký z nás. Pak už nebude možné, abychom kupovali jednoduchá řešení složitých věcí, věřili nedůvěryhodným lidem a beze studu pronášeli věty, které bychom se ještě před pár lety báli říkat nejen před ostatními, ale i sami před sebou. To co nám dnes chybí nejsou peníze, ale Masarykova humanita a kritické myšlení.

S obojím je kříž, protože od každého žádají bolestivé věci. Mít rád lidi je složité a přemýšlení bolí. Ještě těžší je odvaha.

Odvaha dát všanc byť jen své pohodlí, protože o životy dnes jde opravdu málokdy. Pokud se ale nedokážeme postavit za slabší, ať už v práci, nebo třeba v tramvaji, nezaklínejme se Masarykem a legiemi. Hrdost na svou zemi nekoupíme za koblihu, ani na nás nesestoupí při sledování Ester Ledecké na stupních vítězů, jakkoliv boží ona je.

Hrdost musí začít u hrdých lidí a já se obávám, že většina z nás tak nějak v hloubi duše ví, že jsme často zbabělci. A dokud se tohle nezmění, můžeme si ledacos přát, ale nemůžeme moc čekat. Držím nám všem palce, abychom šli do sebe a byli aktivnější ve věcech budících respekt a inspiraci nejen u nás, ale i ve světě. Vše nám už ukázali ti, kteří za Československo obětovali často i to nejcennější.

Sdílejte…

Štítky