Úvod / Sport / Fotbal

Fotbal

9. 10. 2018 Sport
madla

Řekla bych, že se docela vymykám ženskému stereotypu. Jdu radši do hospody než po nákupech, nenávidím uklízení, mám jen jedny lodičky (kvůli pohřbům a tak), nevím, co je to PMS, na záchod chodím sama, většinu drbů se dozvím až jako poslední a nikdy jsem nečetla Vogue. Ale je jedna věc, která mi pořád uniká a nevím, co na ní ostatní vidí.

Fotbal, nejpopulárnější kolektivní hra na světě. Téma k hovoru s téměř každým mužem, co znám. Otázka, která navěky rozdělila mnohé rodiny. Miliardový byznys. A pro mě? Strašná, strašná nuda.

Fakt jsem se snažila. Několikrát. Ale při sledování míče na tom obrovském hřišti mi automaticky začnou klesat oči a pozornost. Jaký je proti tomu hokej? Pár sekund a hráči jsou u druhé branky, nárazy na mantinely, pot, krev, rvačky. A góly. Spousta gólů! U fotbalu se možná jen pozastavuju nad tím, že hráči mohou stále ještě běhat a už neleží na trávníku v předsmrtných křečích.

A není to tím, že bych fotbalu nerozuměla. Dva týmy po jedenácti hráčích, útočníci, obránci, brankáři, dva poločasy 45 minut, standardní situace, ofsajd… To mám zmáklý. Jen to nadšení pro hru ne a ne pochopit. Možná je to tím, že většina fotbalistů už vypadá spíš jako manekýni, kterým jsem nikdy nepřišla na chuť. Jasně, přibylo tetování a plnovousů, ale to je tím, že je to teď trendy.

Hřiště je moc velké, takže než doběhnou k brance, tak se mi podaří zapomenout, komu mám vlastně fandit. A ta doba, než tam doběhnou. Vždycky, když to začne vypadat nadějně, tak se míč dostane k protihráči a celý ten maraton začne nanovo na opačnou stranu. Když už dojde k něčemu fyzickému, tak se buď hráči začnou navzájem omlouvat nebo se jeden svalí na zem s výkonem hodným ceny Thálie.

Ale ještě jsem to úplně nevzdala. Doteď jsem nebyla na fotbalu naživo. Možná se správným doprovodem najdu to nadšení pro věc. Nebo aspoň pro ten doprovod.

Sdílejte…

Štítky