Úvod / Cestování / Dovolená s andílkem | Pobyt

Dovolená s andílkem | Pobyt

17. 7. 2018 Cestování
Dovolena s andilkem Let

Tak jsme dosedli na Rhodu. Po peripetiích na letišti v Praze, které jsem popsal v minulém článku, byl let nakonec celkem příjemný. Syn spal. A já když viděl, že je v pohodě on, začínal jsem v pohodě být také. Už jsem se i postupně naučil nosit to ohromné množství zavazadel, které jsme měli.

Na hotel jsme dorazili ve dvě v noci. Když nás vedli na pokoj do odlehlé budovy, říkal jsem si, že je hrozně fajn, že jsou ohleduplní a že nás umístí stranou, aby nás v noci nerušili bavící se lidé. V šest hodin ráno, když se z vedlejšího pokoje začal ozývat dětský pláč a po chvíli se k němu přidaly rány na chodbě, kde dva kluci začali hrát hokej, mi došlo, že jsme v budově plné rodin s dětmi a jsme uklizení stranou, abychom ty ostatní nerušili my.

Já to vlastně chápu. Dříve jsem taky nechtěl na dovolené poslouchat cizí děti, byl jsem dost netolerantní k tomu, když vyřvávali brzo ráno a zase mi nevadilo to, že někdo dělal bordel ožralej v noci. Jak se to mění co?

Hotel byl baby friendly. Tzn. že byla část, ve který byly klasicky bary, hudba a paráda. A pak byla část, kde byly mělké bazény, klouzačky, prolézačky, křičící děti a paráda byla, když vás nikdo aspoň půl hodiny neflákl kopačákem do hlavy.

Zpětně nechápu, proč jsem s sebou vezl dvě knihy, když jsem přečetl u každé pouze anotaci. Dovolená s dítětem má zkrátka naprosto jiná úskalí. To, co by ji dokázalo správně charakterizovat, je slovo souboj. Poměrně brzy začnete vnímat ostatní famílie, dáte jim rozeznávací pojmenování a vedete proti nim válku, která je složena s dílčích bojů. Některé vyhráváte, jiné prohráváte. Jak už to tak bývá. Myslím, že my excelovali v boji o lehátka, ve kterém jsme s naprostým přehledem válcovali „Krpatý“, kteří měli zájem o stejné, jako jsme chtěli my. Samozřejmě ty nejlepší. Já nebyl ale líný a zabral jsem je vždy před snídaní. Krpatým nezbylo než na nás čumět s protaženým ksichtem. Trapáčci.

Slabinou naší rodiny byl souboj o židličky v jídelně, ve kterém nám dávali na frak „Pšonci“, „Žena s kobylí hlavou“ a „Ulízanci“. Ať jsme šli na oběd v jakoukoliv dobu, tyto tři rodiny již měly vždy židle obsazené. Později jsem zjistil, že hlavní „Pšonk“ chodí na oběd dřív než zbývající členové právě kvůli zabrání židličky. Přišlo mi to trošku nefér, ale boj o židličky nemá pravidla. No, máme do příště na čem pracovat.

Dovolena s andilkem

Všechny nás s malými dětmi a společností vyvržené spojoval jeden rys. Neustále jsme čuměli na naše děti. Ve vodě, jak krásně plavou. U oběda, jak krásně jí. Na výletech, jak krásně čumí. U večeře, jak dělají kravinky a krásně nejí. A zase na výletech, jak krásně spí. Ale copak má člověk dělat v cizí zemi, kde to nejhezčí, co tam aktuálně je, vlastně přivezl on s sebou? To je prostě diagnóza.

Někdo nás od dovolené s takhle malým dítětem odrazoval. Pokud ji zvažujete a nejste rozhodnutí, nebojte se a jeďte. Jasně. Argument, že ono z toho nic mít nebude, je asi správný. Ale jeho matka bude šťastná. Ono bude šťastné, že budete všichni celý den spolu. No a já. Seděl jsem prostě na baru s chůvičkou. Ze začátku to je možná trochu zvláštní, ale člověk si zvykne. Takže nakonec i já jsem byl šťastný, že jsme vypadli.

A moudro na závěr.

Pokud sedíte na baru s chůvičkou a říkáte si, že je to pohoda, že tentokrát spí docela dlouho a je klid, máte ji jen pravděpodobně vypnutou.

Dovolena s andilkem
Sdílejte…

Štítky