Úvod / Leccos / Dojezd

Dojezd

31. 12. 2018 Leccos
Diseasezoe Dojezd

Dneska je ten úplně poslední den. Ať se letos stalo cokoli, už napořád to zůstane dated 2018. Já děsně nerada čumim dozadu, ale na druhou stranu je důležitý vytvářet si svý vlastní precedenty. Zrekapitulovat si, jak to vypadalo před rokem, co jsme si řekli, že chcem, co sme měli a kde přesně jsme sešli z cesty.

Dneska je takovej ten dojezd, kdy by ti mělo dojít, kde přesně se stala ta chyba, kvůli který nemáš, co sis pro letos vysnil. Nebo to dobrý rozhodnutí, díky kterýmu máš to, co sis ani nevysnil. Já si tenhle recap dělám pokaždý. A tenhle rok mi přišel takovej „meh“. Jakoby se skoro vůbec nic nestalo. Loni to byla jízda a letos „meh“ – why the fuck?

Tenhle rok byl o healingu. Loni sem si nabyla držku big time a tenhle rok si lížu rány. Jezdim do lázní, hledám si správný cvičení, hledám si ty správný kámoše, skupiny, do kterejch chci patřit. Prostě hledám sebe a to, kde se chci mít. Ono totiž, když se ti furt „něco děje“, tak je těžký si jít za svym. Nevíš totiž, co to „tvoje“ je, protože nejsi ani trochu příčina toho, co se ti děje. Tenhle rok pro mě byl jedno velký STOP. Jedno z nejdůležitějších stop.

Nejsem rádce a třeba to nebyla správná cesta, ale mně to pomohlo. Zastavit se. Zastavit se, dokončit všechno. I mean VŠECHNO. Otazníky nad lidma, jestli jsou správný nebo ne. Otazníky nad prací. Ukončit to, co ti bere pozornost a jít si za tim, kam chceš směřovat. Otazníky nad sebou o tom, že chci procestovat svět a poznat všechno, ale taky že chci založit rodinu a týpka, co zasadí strom. Někdy chceš dvě rozdílný věci a někdy musíš prostě po hlavě do jedný skočit, abys věděl, že to není ta správná. A čim dřív to uděláš, tim líp. Protože pak si budeš lízat rány jako já a třeba už nebudeš mít tu druhou možnost. A to je horší.

A investovat rok do toho, aby člověk věděl na 100 %, co chce., to je hodně malá cena za to, že se mu pak už (snad) nestane, že bude celej život na místě, kde bude smutně koukat přes spálený mosty za svým „co kdyby“.

Já totiž „co kdyby“ nesnášim. A tak si musim bejt kurevsky moc jistá, že se mi už nestane.

A tak jestli můžu dát jednu jedinou radu, která mi loni fakt pomohla – napiš si svý „co chci“ a hlavně svý „co kdyby“ na papír. Podívej se na to a řekni si, který tvý „co kdyby“ tě trápí a di si je zkusit. Jen si dej pozor, že cena za „co kdyby“ může bejt velká. A že jedinej, kdo za to nese zodpovědnost jsi ty.

Já si tenhle rok všechny svý „co kdyby“ zkusila. Takže můžu s uplně čistym štítem jít za tim, co chci. Teď už jenom doufat, že až to dostanu, nenapadne mě „co kdyby“ nový. Ale co už – to je život ne? Tak Happy New Year, hodně splněnejch a žádný smutný nesplněný CO KDYBY!!!

Diseasezoe Dojezd
Sdílejte…

Štítky