Úvod / Leccos / Den bez informací

Den bez informací

24. 10. 2018 Leccos
Den bez informaci

Dnes se slaví Světový den pro rozvoj informací, což není Světový den informační společnosti (17. 5.), ani s troškou utopie Světový den míru (1. 1.). A krom toho je to den jako každý jiný. Vlastně na obecné úrovni z něj vyplývá, že jedinou informací tohoto dne je, že za dva měsíce budou Vánoce. A pokud je neslavíte, tak to pro vás nemělo ani tuhle informační hodnotu. Hodnotu, kterou by měl tento den rozvíjet. Asi.

Informace je neskutečně nadužívané slovo a ještě většinou chybně interpretované. Podobně jako slovo filozofie. Filozofie firmy, filozofie software, filozofie dne bez vajec – no tak ani omylem, filozofie je touha po moudrosti. A jestli ve firmě máte fatboye a nemáte dress code, tak to není filozofie, ale přístup (muselo to být napsáno, jednou pro vždy). Ale zpátky k informacím.

Když tohle téma vyučuji, a to je vždy první hodinu když učím prváky, jednak proto, že je to příjemné povídání pro mě a pak, že to studenty bytostně děsí. A to mě dokáže první hodinu pobavit i přes to, že místo spánku jsem ve škole. Začínám a promiňte mé zjednodušování: „Informace je taková přijatá a rozpoznaná zpráva, která umenšuje míru naší entropie. No, pište si.“ No a pak si o tom povídáme. A pak se ptám. V Londýně prší. Je to informace? Není. Odpovídají. Zítra bude v Londýně pršet, dnes večer odlétáme do Londýna na turistický výlet. No a najednou to informace je. Příští týden z tohodle píšeme test. Což je jednak teoreticky informace, ale zároveň to vyvolává obří vlnu paniky. A nepíšeme. Nikdy nepíšeme. Ale to většinou netuší. Ale co bych neudělal pro pobavení a trochu děsu.

Každopádně ti, co poslouchají, slovy informační vědy přijímají, rozpoznávají signály a dokáží je dekódovat, tak pochopí, co je informace a napíšou to do testu, který není za týden, ale za čtrnáct dní.

A pak, když to dokáží oni, moji báječní studenti za zhruba 25 minut povídání, nechápu, proč to nepochopí ostatní. S tímhle strojově znějícím slovíčkem se neuvěřitelně škaredí. Moc ho lidé nechápou, jaký má význam a tak ho narvou sakra všude a všechno je informace. Ale není, a je to škoda, občas by se mělo používat více informací a méně oblíbeného „příběhu“. Například někdy prostě nechci rohlík s příběhem, ten mi ho neprodá, mně ho prodá cena a informace, že ho neupekl koblihář ze Strakovky. Takhle jednoduchá bytost já jsem.

Mám jedno zbožné přání, používejme slova správně, máme jich dost. Nechme příběhy na povídání. A nechme informace na to opravdu důležité. Šiřme oboje, ale používejme to správně. Nevařme zbytečně informační polívky v letácích o tom, že pekař Jarda svůj první rohlík upekl ještě v porodnici a zůstalo mu to na celý život, aniž bychom se nakonec nedozvěděli, kde si ten rohlík koupíme a za kolik a jestli vůbec chutná dobře.

A především nemusíme každý den přijímat každý den přehršel obojího. Zkusme si dát den bez informací a nechme jen tak plynout čas. Nejsme počítač a blue screen of death z přetížení se nedá vyřešit tím, že se vypneme a zapneme. To totiž asi nikdy umět nebudeme.

Sdílejte…

Štítky