Úvod / Leccos / Dělat věci a vidět na ně

Dělat věci a vidět na ně

1. 10. 2018 Leccos
Delat veci a videt na ne

Říká se, že počítač kurví oči. A mně je zkurvil. Z nuly na dvě dioptrie za dva roky. To bylo tušim v roce 2010. Od tý doby jsem si snila o operaci, která mi ten zrak vrátí. 8 let jsem o ní snila. 8 let mi trvalo než přišel můj kamarád David a vysvětlil mi, jak moc hloupý to moje čekání je.

Měla jsem naprosto skvělý výmluvy, který dávaly smysl nejenom mě, ale i mýmu okolí.

  • Teď na to nemám peníze.
  • Teď na to nemám čas.
  • Slyšela jsem, že po porodu se ty oči zase zhorší, tak si to nechám udělat až pak.

Neprůstřelný argumenty. Teda byly. A pak přišel David.

„Jak jako, že na to nemáš peníze? Tvl Deny dyť de o zdraví. Tak nad timhle bych fakt nepřemejšlel. Sama tvrdíš, že tě to sere v podstatě denně. Kolik si za těch let vyhodila peněz za brejle a čočky? Po porodu se Ti to zhorší? Aha… já myslel, že si single… A hlavně… už si to mohla mít 8 let za sebou. To by se i tak vyplatilo.“

Au. To byl tak tvrdej střet s realitou, že sem další den začla googlit možnosti. Já se sice hádám ráda, ale když nemám pravdu, umim ustoupit.

Shodou okolností, který nemůžou bejt náhoda, se hned další den můj kamarád Marek checknul na FB v jedný klinice, že jde na operaci. Tvl světe, já sem hodně natvrdlá, ale tohle bylo fakt zbytečně moc obvious. Tak jsem mu napsala.. a další den po operaci taky. A v tu chvíli to bylo rozhodnutý a já byla dva dny po tom, co mi David tak trochu řek, že sem kráva, objednaná na vstupní prohlídku.

Delat veci a videt na ne

No a tak jsem si 18. 9. nechala vypálit oči. Nejlepší rozhodnutí v životě. Každý takový rozhodnutí, který ti pomůže bejt lepší je podle mě správný a lidi by nad nim neměli ani chvíli přemejšlet. Byla jsem teď na kontrole se zádama. Pro ty, co neví, loni jsem si rozflákala páteř tak, že mi jí sešroubovali a bylo to velký špatný. Letos mi ty šrouby vyndali a začátkem tohodle tejdne mi řekli, že sem healed, jak kdyby se to nikdy nestalo.

Ten pád byl největší wake up call mýho života a já mám pocit, že jsem za něj nezaplatila dost. Mám pocit, že jsem to dostala zadarmo. A tak teď musim splácet. Chci splácet. Chci věci dělat a ne je odsouvat. A jestli ty věci bolej? Pffft. Nic nebolí víc než zpráva o tom, že ty záda ok nejsou. Chci tomu svýmu tělíčku vrátit všechno za to, že to zvládlo tak skvěle a chci mu to vrátit pořádně. A to, že jsem mu teď zlepšila zrak, to je jenom začátek.

Bála jsem se. Děsně. Oči nejsou věc, o kterou člověk chce přijít. Pořád mi přijde, že rozhodnout se jít na takovej zákrok je něco, na co potřebuješ koule. A já sem děsně pyšná, že sem to dala a že teď můžu čumět na věci, který jsou daleko. Nechala jsem si totiž odoperovat mojí nejčastější výmluvu na všechno.

Sdílejte…

Štítky