Úvod / Ona / Dej mi svátek

Dej mi svátek

1. 6. 2018 Ona
Den deti

Den dětí.
Prvního června.
Je to už spoustu let, co jsme touhle dobou pomalu rituálně pálili sešity a cigarety v parku za školou, jedli zmrzlinu zadarmo a hihňali se, až jsme rovnátky házeli prasátka na všechny strany. 

Dnes už jsme na té druhé straně barikády a nezbývá, než v hračkárnách zajistit výplaty zaměstnancům a zbytek měsíce jíst chleba s legem.
Jak ale vypadá takový obyčejný dětský den v životě jednoho malého teroristy?

3:49
Převalil jsem se a venku za oknem zaslechl ptáky. No a hele, ptáci nejsou blbý, když můžou bejt vzhůru oni, měli bychom taky..
Maamii!

5:30
Sakra! Na chvíli jsem zavřel oko a venku už je světlo! Takhle by to teda nešlo, ona snad spí?!
Mami?
Tak si říkám, co teď asi dělaj ptáci…
Maaaamiiii!!!

6:12
Tak jo, lepší. Už pochopila a vstala. Teda, u postýlky se trochu křečovitě smála a o ptácích se nechtěla bavit vůbec.
Vypadá nějak podrážděně a unaveně.
Načůrám si do gatí, to ji vždycky spolehlivě vzpruží!

10:34
Gatě nezabraly, tak jsem pro sichr převrhnul kytku a polil kocoura čajem. Slazeným.
Na prdel jsme dostali oba.
Kocour se významně líže tam, kde je na jediným místě růžovej, a já dělám semafor – střídavě tlačím, řvu, dokud se mi nechce zvracet a pak zadržuju dech, takže pěkně měním barvičky. 

Šilena_matka_den_deti

13:46
Jsme na hřišti.
Já olizuju lavičku a kola cizího odrážedla, zatímco ona telefonuje.
Říká, že je to s tim smradem dneska k nevydržení.
Já teda nic necejtim, no…ale budiž.

14:15
Jé, hele! Holub! Pocem!

14:17
Honil jsem holuba, zakopnul jsem a drcnul ramenem do plotu.
Jak může bejt tak chladná! Prej, nebul, ukaž, dyť to nic není, já to pofoukám, chceš?
Volej záchranku, rozumíš? ZÁCHRANKU!
Bože, jediný dítě a ona takhle hazarduje s jeho zdravím. Jen počkej, až přijede babička!

15:39
Po tom, co jsem hleděl tváří v tvář smrti, rozhodla, že půjdeme domů.
Předvedl jsem svý nejlepší čísla, prošli jsme všemi pěti fázemi smutku, načež mě posledních 50 metrů táhla po zemi a syčela, že nervy má jenom jedny.
…tak nějak jsem tušil, byly tu určité náznaky… Ale teď je to sichr.
Jsme chudí!
Tondova máma má určitě nervy aspoň troje.

17:21
Máme toho oba plný kecky.
Je mi jí trochu líto. Před chvílí jsem tu na kocourovi proskakoval hořící obručí (nebo jsme se možná rvali o piškot, nevím jistě) a ona si jen nalila další sklenici. Je to ňáký tuze chytrý pití, protože po něm říká, že už zas vypil-a všechno VÍ, NO.

19:03
Po rekonstrukci zkázy Titanicu ve vaně jsem zrovna doloval z topení kus včerejšího banánu, když v tom přiběhl z venku kocour a táhl v hubě… no jasně, je to holub!
Jó, chlapče, karma je zdarma, muhehe!
Šel jsem chlupatině pogratulovat a prozkoumat trofej, ale to už přiběhla Siréna a bylo po srandě.
Na prdel jsme dostali oba.
Zajímavý, že holub ne!

19:48
Usínám…
To byl ale den! Zítra zkusim vymyslet, jak pořídit Siréně aspoň jedny náhradní nervy.
Podle mě by se dala dobře zpeněžit ta moje malba voskovkama a rajskou, kterou jsem dnes tajně stvořil za otevřenýma dveřma do kuchyně.
Každopádně, ptáci jsou trapný. I mrtvý.
Přemejšlim, v kolik asi tak vstává kocour..

Šilena_matka_den_deti
Sdílejte…

Štítky