Úvod / Cestování / Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, rakije, bum!

Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, rakije, bum!

10. 7. 2018 Cestování
Zrzka na cestach

Už z logiky věci je jasný, že lidi, kterým nesmrdí práce, maj do života tak trochu líp našlápnuto. Mně práce smrdí, ale zas mi moc hezky voní peníze, takže si tu práci trošku ovoním Opiem od YSL a pak dělám cokoli. Skoro cokoli. Ideálně něco, kde nejsou lidi, počítače, moc teplo, moc zima, moc práce a málo těch peněz. To Opium je totiž dost drahý. Ještě jsem nezjistila, jaká práce by byla ideální, ale slušně si konkuruje být dcerou z povolání (na což nemám rodič.. předpoklady) a nebo být zlatokopka (na což nemám koz.. taky ty předpoklady).

Vždycky jsem měla ráda bary. Známe to, že jo. Všechny možný lahvičky, dým, polonahý holky a vtipkujíci muži. Ideálka. Ještě líp, když je to ve sklepě a všichni jsou divný. V rámci toho jsem se rozhodla, že zkusím přestat na tom baru tancovat a místo toho budu pracovat. Za ním, ne na něm, boha mojho…

Chlapci stloukli pár palet, roztáhli slunečníky, přinesli jednu lednici na baterky (nedělám si srandu, fakt je na baterky!) a pár piv. Vítejte v Baru. Pokud jde o interiér, máme to tu fakt krásný. Německý techno, co se line z repráků, perfektně podkresluje mořský vlnobití, občas můžete zaslechnout řev těch kreténskejch cikád, který asi cvrkaj na směny, protože jinak nechápu, že za tři týdny ještě neměly pauzu. Hudba se skvěle rozléhá a odráží a zase rozléhá, to všechno v nekonečný smyčce, protože celá naše pláž a olivovej háj je vevnitř skalnatý soutězky. A taky máme štěňata.

Tohle jsou jen základní body, proč přijít zrovna k nám. Jasně, moře, skály, písek, slunce, uňafaný chlupatý válečky. To, čím ale opravdu můžeme zaujmout, je nabídka nápojů. Bůh je mi svědkem (strašně jsem tohle patetický zvolání chtěla použít), že pár drinků už jsem vypila, ale ty, co mě naučili tady, ty jsou top. Já vám to trošku osvětlím včerejším zážitkem.

Přišly dvě slečny. Takový ty slečny, který maj v gumový kabelce čivavu a na ksichtě make-up o váze tý čivavy. Prostě ne moje oblíbená sorta lidí. Navíc jsou určitě démoni, protože komu se ve 30 stupních make-up nerozteče, tak je podezřelej. Následující minuty byly asi takovýhle:

Slečna: Jaký je heslo na Wi-Fi?
Já: Není ani signál.
S: Hm. Dvě piňakolády.
*podávám rakiji
S: To jsem neobjednala!
J: To je albánská piňakoláda. A taky mojito, gintonic, cubalibre…

Podle mě mám barmanství vyloženě v krvi. Společně s těma dvěma rakijema, co jsem do sebe nakonec kopla já, zatímco slečny odcházely stejně žíznivý, jako přišly. Nehledáte v Praze někdo barmanku?

Zrzka na cestach
Sdílejte…

Štítky