Úvod / Leccos / Co Amosovi?

Co Amosovi?

28. 3. 2018 Leccos
Jicinsky Amos

Mám pro vás dilema, co jste ještě neřešili! Copak letos dáte svému oblíbenému učiteli? Aha, no asi nevíte, nevadí. Ono asi ani nevíte, že se tak nějak slaví Mezinárodní den učitelů. U nás tedy Den učitelů. Celý svět ho slaví 5. října, ale my si ho dáváme na 28. března. 

To se totiž v Markrabství moravském narodil Jan Amos Komenský. Velký Čech, ještě větší učitel, kterému shořela knihovna, a umřel v Amsterdamu, kde byl imigrantem a teď leží v městečku pro trpaslíky tedy v Naardenu. Pokud jste tam někdy byli, víte, proč je to městečko pro trpaslíky. Pokud nebyli, nevadí. Není o co stát. Ani v žádném z mnoha muzeí, která mu jsou věnována. Nuda, nuda, šeď, šeď a kalamáře a slovníky. A zašlá sláva školství, které nebylo ani slavné, ani české.

Co se tak učitelům dává? Tohle je záludné, na 1. máje se dávají různé polibky na různá místa, exhibicionisté tak činí venku, lidé o samotě si sami sobě dávají lahev. Na Valentýna kytici, co vás stála výplatu a den čekání ve frontě. Na MDŽ smradlavý karafiát, ať už z recese, nebo to nedej bože myslíte vážně. To jsou takové ty zajeté záležitosti, co prostě nemusíte řešit. Ale upřímně, už jste někdy slavili Den učitelů? Neslavili, že jo? Já taky ne, ale sem tam to je dobrá výmluva pro to udělat si radost. Což je ostatně i šťastný návrat domů ze školy.

Co ale učiteli dát? Ne co si zaslouží, bacha, z toho by mohla člověka až bolet paže a ohnula by se mu trubka v ruce, tedy v mnoha případech. Co teda učiteli, který si něco hezkého zaslouží, dát?

Nedávejte mu učebnice a učební pomůcky! Těhle kravin máme plné skříně a stejně to nikdo nečte a nepoužívá. Čokolády? Od toho máme konec roku a je to extra styl „nechtělo se mi přemýšlet“. Diáře máme, pera taky, přezuvky jsou pro vás a knížky si koupíme sami. Beztak by vás napadl román ze školního prostředí. Ne hele, my nechceme školní prostředí.

Pořád nevíte? Napovím:

Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu. Vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, disgustován, umrtven, zatemněn, tupý, a sešlý…

Tohle napsal Otokar Březina. Furt to platí. Ne doslova, přece jenom byl to básník a ti na to mají licenci. Ale platí to dost. Dejte svému učiteli klid, popřejte mu hezký den, i když to nemyslíte vážně, nebo ho pozvěte na kafe. Ono to potěší. A zbytečně neotravujte. Ať už jste studenti, rodiče, nebo (zdravím) kolegové. Klid prostě bude stačit.

Asi bych si mohl přát míň hejtů, plat jako prodavačka z Lidlu a ještě sakra víc prázdnin a obědy z jídelny zadarmo, že jo? Ale to asi až časem. Letos bych nám, učitelům, prostě přál, aby nám všichni slezli z hrbu, kdo nemá, tak ze zad, a dali nám to jedno fakt pěkný klidný odpoledne, kdy nemusíme dělat nic. Hezký 5. říjen! Sorry, 28. březen. A přečtěte si od Amose něco. Ať má radost.

Sdílejte…

Štítky