Úvod / Lifestyle / Cesta domů

Cesta domů

24. 8. 2018 Lifestyle
Cesta domu

Tři roky jsem obývala nádherný, malý byt na Vyšehradě. 18 m² se mnou sdílela jedna kočka a hrozně jsme si to tady užívaly.  Ale nastal čas jít do většího, přeci jen obě stárneme a chceme mít pohodlí.

Jednoho dne se objevil kluk a říkal, že by si nás chtěl nastěhovat k sobě. Nebyl úplně marnej, ale mě samozřejmě zajímaly hlavně ty hmotný statky, abych věděla, do čeho jdu. Nekecal. Ta jeho chata v lese je opravdu větší než Vyšehradský sídlo, tak jsme si plácli. Sbalila jsem svůj malý byt, málo věcí, malé hudební nástroje, pár párů malých bot, malou kočku a šlo se.

Celých 25 m² teď budeme obývat ve dvou lidech, dvou kočkách a jednom psu. Ano, opravdu 25. Jestli je to vůbec reálný? Už můžu s klidem říct, že se tam vejdeme. My, i všechny naše věci. A navíc máme ještě obytný auto a za plotem les, takže místo ke trucování se taky najde.

Jo, uznávám, že jsem tři dny předtím nespala a byla z toho fakt vystresovaná a možná budeme jednou předlohou pro Shining 2, ale věci nedělaj život. Období, kdy jsem potřebovala mít 20 a víc párů bot mám dávno za sebou, nikdy mi to štěstí nepřineslo. Přestat lpět na věcech mě dost osvobodilo a vzhledem k tomu, že tohle je mé 14. stěhování, tak mi to i dost ušetřilo záda a ruce. Nepracuju proto, abych si mohla koupit věci. Propracovávám se ke svobodě. Nájem, zaměstnanecký poměr a žárlivost jsou pro mě děsivý.

On říká, že jsem zas*ranej hipík a myslí to hezky, protože víc než svoboda, láska a empatie prostě není. A je mi jedno, kolikrát mi budou lidi říkat, že je to malý, že je lepší mít něco většího, pohodlnýho, že je normální mít hypotéku, aspoň dvě kabelky, dělat ve firmě a moc partnera nepouštět ven. Vy žijte, jak potřebujete, je to určitě dobře. Můj život je správně takhle.

A stejně je ten svět zvláštní. On prý před rokem zíral na můj Twitter a chtěl mě poznat. Mně před rokem skončil jeden svět. A teď tu sedím v křesle, čekám, až mi kluk, co by za mě asi položil život, donese víno (víno je totiž ve venkovní komůrce plný velkých pavouků!) a jsem vděčná. Je ze mě brdská slečinka a z Frídy brdská čičinka z chatový osady. Tak neskutečně vděčná.

Už zbývá přestěhovat poslední věc. Já. Mně totiž nestačí naložit věci do auta, přestěhovat je a tím je to vyřízené, bydlím. Potřebuju přestěhovat sebe. A jak už se mi několikrát osvědčilo, na start je dobrý si dojít pěšky a až pak se rozběhnout. Tak jsem zase na cestě. Na cestě z jednoho bytu do domova. Jo, fakt věřím, že tohle je cesta domů. Ahoj puchýře, už jste mi chyběly!

Sdílejte…

Štítky