Úvod / Lifestyle / Červená stužka a strach

Červená stužka a strach

1. 12. 2018 Lifestyle
Cervena stuzka

Zrovna je páteční odpoledne. Takový to časoprázdno, kdy se lidí buď snaží dodělat zbytky práce z týdne, nebo už jen tak čekají, surfují na netu a ptají se sami sebe, kdy už bude akorát tak na to, aby utekli z práce. To dělá i Anička. Sedí v práci, pije čaj a cílem její pozornosti jsou perfektně nalakovaný nehty. Dost výraznej lak, zářivá rudá, bude se totiž hodit ke rtěnce, co si vezme večer na skleničku s kamarádkami. Strašně se těší, holky neviděla už pár měsíců… Práce, vztahy, koníčky – nějak nebyl čas. Konečně, už je po třetí. Běží domů.

V šest večer už má Anička vyžehlený vlasy, obličej jak panenka. (Z)malovanej. Tmavě hnědá hříva jí spadá přes obliny pod bílým tričkem, oči jí září. Tyhle holčičí večery jí chyběly. Utíká na tramvaj a v sedm už všechny společně sedí kolem stolu, smějí se, baví. Objednávají si první sklenky vína a po chvíli jim dojde, že by vlastně mohly rovnou točit lahve.

Pár už jich běželo domu, některé si chtějí ještě zatancovat. Ono to víno totiž nechává spát trápení, ale nohy ne. Anička a její dvě nejlepší kamarádky se smíchem míří k taxíku, jedou noční Prahou, ulice jsou zdobené prosvětlenou rosou, ve které se topí noční veselí. Anička s kamarádkami vtančily do klubu, rovnou k baru. A rovnou se zapovídaly s několika muži, co přišli na pár drinků. Nebo na lov. Terminologii nechám na vás.

Půl drinku, dvě písničky a Anička už ani neví, že přišla s kamarádkami. Ví, že je ten blonďák pěkně vysokej, má sympatickej úsměv a ty žíly na rukou. Z toho, jak voní, se jí ježí chloupky vzadu na krku. A když jí začal líbat, věděla, že chce víc. Nenápadně mu navrhla, jestli nechce zavolat taxíka. Jenže do taxíku už nasedla sama, ale to, co chtěla, dostala. A možná toho dostala i víc, ale na to přijde až druhej den. Až jí dojde, že neměl kondom.

V roce 1981 byl poprvé zaznamenám případ onemocnění AIDS. Od té doby se už nakazilo kolem 70 milionů lidí, zhruba 30 milionů z nich už na následky AIDS zemřelo, ten zbytek to čeká. Tahle nemoc není úplně fér – nešíří se po světě rovnoměrně, dost se jí líbí v Africe. Taky se klidně zakousne do dítěte, co se ještě ani nenarodilo, ale nějaký holky z E55 se nedotkne. Může se stát, že po bouračce dostaneš transfúzi a BUM! život v hajzlu – ale to není častý a ne u nás. Ale může se stát, že ti to domu přitáhne partner a BUM! a přitom, tys nic neudělal(a). I proto je fajn chodit pravidelně na testy, ať už máš jakejkoli životní styl. To je tvoje věc, ale to, jestli někoho nakazíš, to už není jenom tvoje věc. Ty testy jsou zadarmo. Jsou rychlý. A ty víš, že je dobře.

Na konci října tohohle roku bylo v český evidenci 3338 HIV pozitivních lidí. Ne všichni z nich budou mít AIDS, jsou léky, léčebný metody, který dokážou pomoct s kvalitou života na dalších x (desítek) let a někteří prostě budou mít po zbytek života latentní fázi týhle nemoci. A to je dobrý. Ale musíš vědět, že tu nemoc máš. Od roku 2015 se v ČR používají k léčbě léky, se kterými člověk ani nemusí být infekční. Stačí jít na testy, vědět a i když ti třeba řeknou, že není dobře, tak může být snesitelně. A až tam budeš, nech si rovnou udělat testy i na všechny ostatní nemoci. Syfl je ještě o něco míň cool, než tetování Stay Strong.

Přemýšlej, jestli ti za tohle stojí pár minut bez gumy. Anička si pro blbost možná nechala zničit život, ale ty nemusíš.

Sdílejte…

Štítky