Úvod / On / Být mužem celkem zmůže

Být mužem celkem zmůže

10. 10. 2018 On
Byt muzem celkem zmuze

Jsem muž. Být mužem v dnešní době je vůbec ta nejtěžší věc. V minulosti stačilo zasadit strom, postavit dům, zplodit syna a pak odjet na několik let do války. Jezdit s kámošema na koních, večer chlastat, přes den plenit a znásilňovat. Když se chlap vrátil domů, čekal ho zalitý strom, uklizený dům, vychovaný syn, uvařeno a otevřená náruč manželky.

Já zasadil strom. Dokonce několik. Postavil dům. Nebo teda nechal postavit. A zplodil syna. Nikdo mi už neřekl, že ty stromy budu muset zalívat a že to není tak banální věc, jak to zní. Pro kluka z pražského sídliště bylo naprosté překvapení, když jsem zjistil, že mi odešly. Když jsem se ptal v zahradnictví, čím to bylo, dostal jsem radu, že jsem se o ně staral buď moc nebo málo. Rada k nezaplacení. Budu se muset tedy o ně starat míň nebo víc. Míň mi přijde ta zajímavější možnost.

Kolem baráku je taky neustále co dělat. Tady něco utáhnout, tady opravit. My muži musíme vše umět. Všemu rozumět. Přijede stavař a ptá se mě na odborné věci. Já ale nevím, jak je dělat. Od toho je projekt. Kdybych tomu rozuměl, tak to přece dělám. I když jsem jako dítě stavěl přístřešky v lese, netroufnu si rozhodovat o tom, jak má být krov.

Jednou mi volala partnerka a říká: „Hele v autě mi svítí nějaký kontrolky. Podíváš se na to?“
„No jdu teda,“ odpověděl jsem, i když jsem věděl, že o tom budu vědět kulový stejně jako ona. Nastartoval jsem a opravdu se rozsvítily tři kontrolky. ABS, ESP a ještě jedna. Vzal jsem mobil a zadal do googlu jednoduchý požadavek. Typ auta svítí kontrolky ABS, ESP. Vyhledávač mě odkázal na web modrykonik.cz, na kterém se schází matky a povídají si o zánětu bradavek, hlenové zátce a barvě stolice svých dětí. A opravdu tam bylo vlákno, ve kterém se řešily svítící kontrolky. Po přečtení několika příspěvků, kde si holky chválily, jak jsou dobré, že s tak velkým autem zvládnou parkovat a jak to musí být skvělé na převážení kočárků, jsem našel to, co jsem potřeboval. Odbornou radu. Jedna z nich tam napsala, že manža je automechanik a že říká, že to bude v prdeli alternátor.

Za pár chvil přišla do garáže má partnerka s otázkou „Víš, co by s tím mohlo být?“ a koukala na mě, jak čumím zamyšleně do motoru. Jediné, co na autě umím udělat, je zkontrolovat olej. To jsem samozřejmě taky provedl jako první, takže jsem měl ruce špinavé od oleje a to tomu mému vejrání do motoru dodalo vyšší rozměr. Zabouchl jsem kapotu, otřel si ruce do hadru a řekl velmi sebejistě: „To bude v prdeli alternátor. S tím nic neudělám. To musí do servisu.“

Druhý den mi od partnerky přijde sms „Hele tak je to fakt alternátor. Měl jsi pravdu.“ Samozřejmě, že měl. Nebo teda holky měly. Koníkovky, jak se nazývají. Někdo se jim směje, ale já na ně nedám dopustit. Už jsem podle nich opravil pračku, vybral sušičku a střechu na barák. My muži degenerujeme. Hezky se oblíkáme. Umíme sladit ponožky se zbytkem outfitu. A vůbec používáme slova jako je outfit. Umíme prát, vařit a žehlit. Umíme se starat o děti. Mažeme si obličej krémem a platíme hodně peněz za kadeřníka, kterému jsem celé mládí říkali „jdu k holiči“, i když jsme neměli jediný vous.

Je mi z toho zle. Je mi zle se zebe. Musím s tím něco udělat. Dám si za úkol být víc muž. Začnu třeba tím, že si přečtu o tom, jak ulovit jelena holýma rukama. Ani to nebudu dávat do googlu. Jdu rovnou na modrého koníka. Tam o tom najdu, co potřebuju. Ženy vládnou.

Sdílejte…

Štítky