Úvod / On / Já ve světě matek

Já ve světě matek

6. 5. 2018 On
Bullmonde ve svete matek

Když byla má partnerka těhotná, onemocněla. Šel jsem jí tedy koupit nějaké léky. Požádal jsem lékárnici, zda by mi doporučila něco pro těhotné ženy. Ve své podstatě mi vše, co jsem požadoval, rozmluvila, protože aplikace nesla příliš velké riziko. Otočil jsem se od pultu a když už jsem se chystal opustit lékárnu, zaslechl jsem syčení. „Tsss sss. Haló.“ Podíval jsem doprava, kde stála žena. Mávala na mě rukou na znamení, že chce, abych šel k ní a dělala to stylem, který napovídal, že se mi chystá nabídnout kokain. Protože však nevypadala vůbec jako dealer, za ruku držela malého chlapce a navíc byla tak v sedmém měsíci, sebral jsem odvahu a přišel k ní.

„Zaslechla jsem, že vaše žena je těhotná,“ začala konverzaci a z regálu vzala tři krabičky bio čaje pre dojčiace matky. Pokynul jsem vykuleně hlavou na znamení souhlasu.

„A že je nemocná,“ pokračovala. „Doporučím vám skvělou věc, která jí určitě pomůže a neohrozí plod,“ popisovala nějakou přírodní medicínu, kterou musím bezpodmínečně obstarat. Když skončila, zeptala se mě v jaké fázi těhotenství jsme. Odpověděl jsem velmi erudovaně, že jsme ve 24. týdnu. Ona z použitého množného čísla a uvedení týdnu poznala, že jsem velmi zainteresovaný a začala další smršť otázek na pohlaví, jméno a místo porodu.

Pro bezdětného člověka je žena těhotná 9 měsíců. Ten, kdo není úplný laik, ví,  že v tom není pouze žena, ale v tom je vlastně i partner a celá rodina, proto je velmi důležité mluvit v množném čísle.  Protože těhotenství je nejkrásnější období života, byla by škoda ho mít pouze 9 měsíců, tak se rozdělilo na 40 týdnů a každý týden si zaslouží pečlivou pozornost. Proto nešlo odpovědět lépe: „Jsme ve 24. týdnu.“ Říct to takhle některému z mých přátel, bude na mě koukat jako na blázna.

Poté, co mi žena pogratulovala a obdařila mě pohledem teď jsme na stejné lodi, odešla. Sice jsem neměl absolutně nejmenší tušení o tom, co mi doporučila, ale získal jsem cennou zkušenost. Poprvé jsem se setkal se skupinou Matky.

Hlavním rysem této skupiny je, že se sdružují. Předávají si informace. Mají svou mluvu. A nemají smysl pro humor. Nebo aspoň nejsou moc tolerantní na vtipy týkající se, rodičovství, výchovy a všeho kolem dětí.

Věřte, že pokud se dostanete mezi čtyři matky, hned se vás zeptají, jak to zvládáte. Jestli umíte nakrmit nebo přebalit. A vy odpovíte: „Já, když jsem s malým doma sám, tak nepřebaluju, položím ho ven na zahradu na trávu a vezmu ho hadicí,“ tak nikdo se ani nepousměje. A rady ve stylu, že do Nutrilonu přidáte lžičku whisky a dítě pak spí až do rána, se taky nesetkají s pochopením. Dobře. Ženy berou svou roli velmi zodpovědně a upřímně za to díky. Nevím, jak by vypadaly děti, vychovávané pouze muži.

My muži jsme totiž jiní. Náš svět je jiný. Rádi se sázíme. Mezi sebou se hecujeme. Závodíme. Na kole. V autech. Na lyžích. Neustále se poměřujeme. Tohle ženy nedělají. Pokud teda nejde o děti. Tady se poměřují velmi rády. Scházejí se v těch svých skupinkách a sdělují si, co ten nebo ta jejich už umí a pak to doma říkají nám.

„Představ si, ten je stejně starej a už udrží hlavičku. Co si o tom myslíš?“
„Hele asi nic. Myslím, že náš syn ji taky jednou udrží. Možná to nebude ještě tenhle víkend, ale nepředpokládám, že až mu půjdu na maturitní ples, že by mu hlava padala a válel by ji na parketu.“

A takhle to je se vším. Tenhle už sedí. Tamten už mluví. Přijede návštěva a začne vám oznamovat, jak jejich Honzíček v tomhle věku dávno chodil a četl Vergilia v originále.

Ony na to všechno mají totiž nějaké své tabulky. Můj syn z nich jednou dokonce vypadl. Vypadl z tabulek! To znamená, že jeho váhový přírůstek nebyl v souladu s republikovým průměrem. Jako kdyby byl nějaké prase ve výkrmu. Můj argument, že se mi zdá úplně v pohodě, byl ušlapán mnohem silnějším – že mi snad na synovi  nezáleží? Víte, kolik úsilí nám dalo ho do tabulek vrátit? Protože být v tabulkách je velmi důležité.

Já a můj syn na to kašleme. Neměříme se s jinými. Je mu 7 měsíců. Nesedí. Nemluví. Nehraje na piano. A když mu kopnu míč, zpátky nepřihraje.

Včera jsem mu na břicho vyprděl Livin’ on a Prayer od Bon Jovi a on do toho dělal vokály. Zaneste si to do tabulek, protože tohle je pravý měřítko štěstí!

Sdílejte…

Štítky