Úvod / Cestování / Bible a pirožky

Bible a pirožky

2. 11. 2018 Cestování
Bible a pirozky

Už je to přes dva měsíce, co jsem zpátky v Čechách a teda řeknu vám, je to pěkná nuda. Říkala jsem si, jak budu týdny shánět práci a jak nebudu mít kde bydlet, a tak budu mít hromadu času si stopem nazdařbůh dál cestovat. Jenže ono se to zvrtlo, práci jsem měla za 14 dní a byt ještě dřív, a tak jsem si vybalila krosnu a bylo po prdeli.

Teda.. je po prdeli. Furt ještě. Protože nevím proč, z práce mě nevyrazili a já tím pádem nemám na cesty čas. Snažím se zakořenit, ale upřímně, to je vám tak těžký, že aspoň po nocích ťapkám po Praze, kupuju mapy, lepím je po zdech a celý dny si čtu. O jinejch místech a jinejch životech. Budeme uzavírat sázky, jak dlouho tady vydržím, protože já už mám v hlavě asi 4 místa, kam do léta musím a hned dvě, kam bych se chtěla odstěhovat.

Když jsem byla ještě malá Zrzinka, tak jsem tátovi hrabala v knihovně a kradla knížky s tématikou 2WW. Ta doba mě strašně fascinovala, tahala jsem pak mámu za zástěru a přemlouvala ji, abychom místo na nějakej blbej zámek jeli třeba do Osvětimi. Mámu už za sukni netahám a ona si musí stoupat na špičky, když mi chce dát pusu na rameno, ale zrovna do tý Osvětimi jsem se furt nedostala. Až teď. A tyhlecty eurovíkendy jsou teda pěkně náročný.

Pátek, 6 am

Tak na tohle kašlu! Blbej budík! Blbá práce, blbý ráno, blbej svět, blbá kráva, co šla spát ve dvě ráno! Budu spát a pak umřu a pak budu spát na věky. Nenávidím svět! Na žádnej výlet nejedu.

Pátek, 4 pm

Kamarád mě vyzvedává v práci. Mám hlad, chci spát a stráááášně se těším, protože výýýlet!! A tvl, výlety jsou smysl života. Něco se dozvíš, něco poznáš, potkáš nový lidi a utužíš vztahy s lidmi, co už znáš. Dáš si místní jídlo, cos ještě neměl a trošku se cinkneš.

Pátek, 10 pm

Ve čtyři ráno vstáváme, takže musíme jít brzo spát. Takže logicky pustím hudbu na celej barák, otevřu si pivo a jdu dělat palačinky. A pak je sníst a dělat další na ráno. A taky bych vlastně mohla navařit pro deset lidí na týden. Skvělej nápad!

Bible a pirozky

Sobota, 4 am

„PANEBOŽEDOPRDELEKURVA! Co to má ten kluk za zvuk budíku?!“ křičím v duchu, zatímco se snažím uklidnit puls. Skočit z hlubokýho spánku do infarktu, není švanda. ÁÁÁÁ! V kuchyni jsou palačinky. Tak jo, nacpat si bříško, namalovat, oblíknout a jedeme – to byla představa, v realitě jsem upadla na postel a trochu poslintala prostěradlo.

Sobota, 10 am

Žijeme. Žijeme, jsme v Krakově a už zase jíme, protože někdo uvařil pro těch deset lidí. Byt je strašně super, počasí strašně na hovno, Krakov vypadá jako reklama na východní Evropu. A protože je plnej Poláků, logicky, tak tady nikdo neumí řídit. Vyrážíme na procházku městem, navštívit všechny důležitý místa, vyfotit všechny synagogy, dělat si srandu z toho, že platíme zlatem a ochutnat všechny speciality.

Sobota, 7 pm

Tak už se teda rozpršelo, ale nám je to fuk, protože jsme prošli všechno, co jsme chtěli, jen teda do Schindlerovy továrny jsme si nezařídili (já to nezařídila) lístek předem, a teď sedíme v restauraci někde v Židovský čvrti a jíme výborný pirožky, což mi připomíná, že chci do Ruska, abych si dala pelmeně. A taky chci spát.

Neděle, 6 am

Je to něco, jako předrženej hlad – když nespíš dost dlouho, prostě to přejde, takže vyskakuju z postele a rozhořčuju se nad cenami hřebenů. Během toho, co žvatlám o cenách nesmyslných, ženských procedur, se mu snažím ukrást peřinu. Nevím, jestli si hlavu schovává, protože chce spát, anebo protože mě nechce poslouchat. Je mi ho líto.

Neděle, 1 pm

Sedíme nad jídlem. Už tolik nemluvím, protože po dopoledni stráveným v Osvětimi mi trochu sklaplo. Přemýšlím nad tím, že ta hromada lidských vlasů měla jednolitou barvu, asi za těch 70 let vyprchal pigment a doufám, že nevyprchají i vzpomínky mezi lidmi. Taky přemýšlím nad tou jednou fotkou, kde se jedna žena usmívala. Byla to Češka. Chtěla bych umět vidět svět takový, jaký byl dřív. Takový řízený, reálný flashbacky.

Neděle, 9 pm

Zrovna jsem za sebou zabouchla dveře bytu. Je mi trochu smutno z toho, že už jsem doma a že jsem tady sama, protože je mi středně smutno z toho, že si nemám s kým povídat o tom, že je mi hodně smutno z toho, jaký odporný plémě lidská rasa je. A tak lezu do postele s lahví vína a ještě o něco větší nenávistí k lidem, než s jakou jsem vstávala.

Sdílejte…

Štítky