Úvod / Cestování / Berlín 1.5

Berlín 1.5

19. 7. 2018 Cestování
Jicinsky Petr Berlin

„Berlín, to ses asi zbláznil?! Samí uprchlíci, Němci a další havěť, tam vás zabijou a znásilní.“ Tak i takovou srandu jsem si vyslechl při oznámení, kam se letos vydám na dovolenou. Ale člověk idiotů nedbá, nebo by se zbláznil. Tak jsme já a moje přítelkyně a tři batohy, jeden naložený fotovýbavou, kterou jsem povětšinou ani nevyužil, vyrazili do Německa, do Berlína, podívat se na fašisty, uprchlíky a ty nechutné hipstery, co se buď nemyjí nebo se myjí až moc.

A pandy, chtěli jsme vidět pandy! Kdo neviděl pandu, jako by nebyl. Je to takový dětský sen, vidět pandu, a zcela po pravdě, není to nic, co vidíte na internetu. Většinu dne to žere nebo spí nebo to k vám leží zády. Což docela chápu, já se cpát jako panda, tak bych asi taky neocenil, že na mě čumí čtyřicet idiotů a všichni si mě fotí mobilem přes sklo. Takže pandy.

Dorazili jsme na krásnou periferii, ze které dle původního plánu dojdeme na hotel, bratru 4 km chůze. Jeli jsme metrem. Periferie nejsou ideálním startem dovolené. Po ubytování na další, podle pohledu, periferii jsme zjistili, že tahle periferie je přervaná obchody Gucci, Versace a tak podobně. No prostě taková Pařížská. Člověk si tam přišel na úrovni.

Nemá cenu popisovat, kdy jsme co dělali a kam jsme šli. Berlín je boží město, ale naprosto divné. Celý první den převládal pocit: „To je to, co všichni chválí? Tohle? Vždyť je to prostě divný, nesouměrný.“ A je to fakt. Jdete po třídě, kde palác střídá panelák, blok kostelů a galerií, které pamatují monarchii a je obklopen betonem, který je obklopen sklem a ocelí. A je to šílenej mišmaš.

Krom toho je to všechno příšerně velký. Tak v poměru 1:1,5. Jdete kolem Reichstagu a tam, kde mají domy okno, tohle monstrum má balkon, tam, kde čekáte kamenný blok o velikosti batohu, je blok o velikosti rakve, tam, kde jsou normálně dveře, tak tady jsou garážová vrata. A tak je to všude. Nevím čím to, ale Němci mají rádi všechno velké. I místo piva mají tuplák a koupíte si půlmetrovou klobásu. A jsou všichni tak nějak o půlku tlustší.

Ale je v tom systém, moc se popsat nedá, ale má svojí poetiku a to město žije. Berlín je úžasný kotel, který tepe, má svojí betonovou náplavku, místa, kde dostanete žlučníkový záchvat, ale odcházíte v nirváně a dokonce relativně vkusné obchody se suvenýry. Inu, jako mileniál jsem se do Berlína zamiloval. Odjížděl jsem z Prahy s mnoha očekáváními.

Nejlepší kebab – no to není, tady máme lepší a slavný Mustafa Gemüse Kebab jsem si nedal, stál bych tam frontu ještě teď, když píšu tenhle kousek. Čekal jsem, že uvidím třeba nácky (jo, užívám si stereotypů), no možná jsem jednoho viděl, ale ten mi řekl, ať uhnu, tak jsem uhnul a nepřejela mě tramvaj. O pandách jsem se zmiňoval a co se uprchlíků týče? No prolezli jsme střed i periferie, jednou ke mně přišel chlapec a řekl mi „dej mi mobil“, česky jsem mu mile odvětil „odpal“ a to bylo celé.

Naopak všichni jsou tak nějak víc milí, ale to mi přijde všude. Dokonce jsem nemusel být ani štamgast, aby mi v obchodech nabízeli neokolkovaný tabák. Prostě to, co jsem čekal negativní, se nesplnilo. To pozitivní, s odstupem necelého týdne, rozhodně. Pomalu mi to docházelo, když jsem seděl v italské restauraci, vyzdobené jak z Mont Marteru, kterou vedli Turci a jmenovala se Alibaba a podávali Staropramen. Tenhle mix funguje. Teď už mám jasno. Sem se vrátím. Možná už příští rok. Jo a Check Point Charlie? Tam je akorát dobrá večerka s Club Maté za jedno éčko.

Sdílejte…

Štítky