Úvod / On / Takhle akce není pro slabý

Takhle akce není pro slabý

24. 2. 2018 On
tahle akce neni pro slaby

Muž. Porod. Porod a Muž. Ačkoliv se může zdát, že tyto dvě věci spolu nesouvisí, tak dnešní doba na nás tvrdé chlapy vyvíjí tlak, abychom se těchto ryze holčičích radovánek účastnili. Někdo říká, že to je nejkrásnější zážitek v životě. Ten někdo musí podle mého pracovat v uranovém dole a denně dostávat 20 ran bičem a celkově jeho životní zážitky stojí asi za starou bačkoru.

Každopádně já tam byl. Přišel jsem k tomu trošku jako slepý k houslím. Nikdo  se mě nezeptal, jestli se chci této kratochvíle vůbec zúčastnit a než jsem se stihl rozkoukat, stál jsem v nějakém zeleném hadru vedle své partnerky. Protože jsem samozřejmě načetl plno článků o tom, jak to asi bude vypadat, byl jsem celkem velmi dobře připravený. Rozuměj, měl jsem mobil nabitý na 100 % a chystal vyplenit několik vesniček a celkově uhrát plno rekordů ve všech hrách, které v telefonu mám. Bohužel mé představy o tom, jak se to bude vyvíjet, byly mylné.

Například, když se řekne „Doktor, který vás bude rodit.“ představím si prošedivělého pána, co celý život kouká do dámských přirození a je to pro něj asi stejný zajímavý, jako když já koukám do smluv. A taky by měl mít na krku stetoskop. Určitě. Sice u porodu asi není úplně potřeba, ale působí to velmi důvěryhodně. „Náš“ doktor byl ale mladší než já, vypadal dokonce mnohem líp než já a jak asi tušíte, vůbec stetoskop neměl. Strčil ruku do mé partnerky a dělal pohyby jako když v pračce hledáte zapomenutou ponožku. „No to je nádhera,“ mrkl na mě a ruku měl stále v… pračce. Nevěděl jsem, jestli mám za tu pochvalu poděkovat nebo si dokonce vyfotit selfie u toho, jak je již nádherně otevřená, ale radši jsem byl zticha a mobil nechal v kapse. „Pane doktore a uděláte mi prosím ten klystýr?“ zeptala se ho má partnerka. „Na ten už bohužel není čas.“ „Počkejte. Počkejte. Na ten je vždycky čas.“ vložil jsem se do rozhovoru. Nebyl.

tahle akce neni pro slaby

Pak už to šlo všechno celkem rychle. Několik porodních asistentek pobíhajících okolo mě stále více odsouvalo tak, že má strategie sedět u hlavy a nikam se nekoukat, byla za chvíli ta tam a já viděl úplně vše. A tím úplně myslím opravdu úplně. Přál jsem si ať už to skončí a přijde ten okamžik, který známe z filmů, kdy vám podají krásné smějící se miminko a vy se se ženou vzájemně políbíte. Ten okamžik ale v reálném životě neexistuje. Naše dítě bylo úplně fialový a mělo zvláštně tvarovanou hlavu. Žena je po tom všem vyřízená takovým způsobem, že to poslední, na co má chuť, je vás líbat a já, samou radostí, že budu mít doma Šmoulu s šišatou hlavou, omdlívám.

Celou mou účast na porodu shrnula větou jedna ze sester, která řekla: „To by byla krásná první rodinná fotka, maminko, jak s tatínkem ležíte každý v jednom porodním boxu.“

Sdílejte…

Štítky