Úvod / Lifestyle / Adventní

Adventní

16. 12. 2018 Lifestyle
Advent, volove

Vánoce, Vánoce přícházejí, zpívejme… STOP! Hele, fakt stop. Sednout, nádech, výdech. A vytáhnout hlavu ze zadku adventního kalendáře.

Na jednu stranu se svátky blíží jak osvobozující armáda míru, klidu, pohody a rozjímání, ale na druhou stranu mi přijde, že vánoční čas začne oficiálně, až když dáte bábě v marketu loktem tak, že se otočí kolem své osy, jen proto, že vám vzala poslední fíky, které sice nejíte, nikdo z vašich blízkých je nejí, ale jsou sakra vánoční.

Občas to prostě vypadá, že se to „vánoční“ zredukovalo na drastické shánění dárků. Stres z toho, aby se líbily, měly dostatečnou hodnotu a další praštěný kritéria. Nebo nakupovaní všeho, čeho je celý rok plno, ale ty vole jsou Vánoce, šest kilo pomerančů je nezbytnost a navíc bude možná i dva dny zavřený tesco! No hrůza, ty vole, fakt hrůza.

Jestli se vám to nelíbí, tak se zkuste zeptat se sami sebe:

Musím mít všude uklizeno tolik, že budu šílet a budu protivnej jak prdel, co si sedla na ježka, že nestíhám? A jestli jo, co takhle na bordel hodit hezkej hadr a spíš se kouknout na pohádku, když jsou ty svátky míru, klidu a podobně? Je potřeba pobodat chlápka u pečiva posledním ztvrdlým rohlíkem, že mi sebral šest posledních vánoček, který stejně nejím? Fakt si musím koupit třicet másel, abych pekl, byť teda reálně peču leda kuře? Vezmu si půjčku na dárky, protože hodnotou dárku ukazuju, jak moc mám rád druhého? Budu se pak třeba stresovat se splátkama? Fakt chci, aby kvůli mně klepli kapra, když mi teda vůbec, ale vůbec nejede, ale je to tradice?  Takových otázek by se dalo vymyslet milion.

Jestli odpovídáte „ano“, fajn, ale každej loket který uštědříte ve vánočních tlačenicích, nechť je vám poctivě vrácen a dvakrát. Jestli jsou vaše odpovědi spíš „ne“, tak super. Vždyť je to jedno, klidně ať hoří vánoční trhy, přijdu do nich hodit Michaela Bubleho i s jeho novým CD, jeho starým CD, všema dalšíma vánočníma CD a kopnu k tomu všechny františky, co najdu. Je to jedno. Místo kapra ať se klepne přes prsty rybář. Není sníh? Nevadí, míň zlomených nohou. Nejsou koledy? Hell yeah, pustím si jazz. Není svetr se sobem? V pořádku. Nesvítí celý obyvák jak kolotoč? Ještě lépe.

Já to prostě letos zkusím jinak, sednu si z knížkou, v teple, ideálně u ohně, kde bude hořet Michael Buble, a budu se věnovat lidem kolem sebe. Zkusím potkat pár těch, na které jsem neměl čas. Dodělat pár restů, abych se nezlobil sám na sebe a nikdo aby se nezlobil na mě (hele, tohle není alibismus, zkouším nebýt příčinou stresu, víme). Sice celý tenhle koncept kolem „být s lidmi“ by měl asi platit celoročně, ale ne vždycky to vyjde. Takže radši kašlat na úklid, vaření, peníze, shon, máslo, Bubleho…především Bubleho a nekašlat na lidi. Budou Vánoce a Vánoce, ty jsou především v lidech.

Klidný advent.

Advent, volove
Sdílejte…

Štítky