Úvod / Cestování / 3 chlapi na Mácháči | Den první

3 chlapi na Mácháči | Den první

12. 7. 2018 Cestování
3 chlapi na Mácháči

Není možné jezdit s partou jen do Chorvatska. Víte proč? Protože máte přeci jen více kámošů než ty dva, jimž dobrý osud nadělil příležitost zmizet z domova na celých 7 dní, což je 6 nocí a to není věru málo.

„Ostatní kámoši” je kolonka, kam spadnou všichni ti, kteří se dokáží z domova vyplížit maximálně na noci dvě, nebo jen na jednu. A těch je většina. Ti, co mají vycházku jen na odpoledne, se pak dostávají do sekce „bývalí kámoši”. Sekce bývalí kámoši je stejná jako sekce „pamatuješ…”, například „pamatuješ na tu divokou holku, co jsem na ní natrefil v třeťáku v Pivoňce u záchodu?”

Pro „ostatní kámoše”, jejichž blízkost si přeci jen chcete užít, se nabízí výletní destinace uvnitř republiky. Všude dobře, doma nejlíp. Než byste dojeli kamkoliv dál, zastaví vás totiž telefonát typu „Jeník spolkl špulku, co s tím budeš dělat?”

My jezdíme na Mácháč, respektive na Bílý kámen, což je místo, kam děti rozhodně neberte, leda byste se jich plánovali zbavit na účet sociálky. Jezdíme sem od studentských let. Kdysi jsme parkovali před chatkou Peugeoty 106 Junior či Kia Pride a vystavovali mladá těla slunci. Dnes zatarasíme příjezdovou cestu SUVéčkem, místo houby rozlejeme Metusalem a v letním světříku Tommy Hilfiger – záda má člověk jen jedna – sledujeme pinožení okolo.

Ve vedlejší chatce se usídlila čtveřice chlapců přišedších nablyštěnou oktávkou s logem Pitbull. Těžko říct, jak se jim podařilo během 3 vteřin otevřít všechna okna a dveře, duc ducem ze soundsystému značky Bose přehlušit naše ambientní Slavíky z Madridu a ještě si do posledního sundat trička. Dvě kila stříbrných řetězů od vany na krku a tetování s celkovou výměrou 23 a půl metru čtverečního jsou konečně na svobodě. Dlužno říct, že tolik sixpacků jsme naposledy viděli v reklamě na Mrože, naší oblíbenou zmrzku.

3 chlapi na Mácháči

Vyrážíme na pláž a navazujeme hovor tam, kde jsme ve stejném složení před 5 lety přestali. Co na tom, že si nepamatujeme narozeniny ani telefonní číslo kohokoliv z rodiny. I my máme úložiště dat a i my tam máme plno důležitých záznamů. Faktem je, že téma „ženy” opouštíme o poznání rychleji, než kdysi. Jako bychom v této věci měli tak nějak více jasno. Ostruhy si naopak brousíme na tématu práce, kde se snažíme nedbale naznačovat, že bez nás by to ve firmě nešlo. Ono s rostoucím pupkem ubývá důkazů, že v nás dřímá Superman.

Na pláži si najdeme příhodný flíček a roztahujeme osušky. Uléháme, Péťa okamžitě usíná. Míval to už na vejšce. 2 děti, žena a hypotéka z vás narkoleptika nevyženou. Je fakt horko a naše rosolovitá těla začínají volat o pomoc. Klidíme se pod stříšku s pivem. Péťu necháme na místě, nebudeme ho budit, chudáka. Nosál se ještě vrací a zakrývá Péťovi část břicha kapesníkem – „aby se nám kluk nespálil”.

Během následujících 4 piv jsme narazili na úplně novou věc s vysokým potenciálem. Hovor se sám, velmi rychle, stočil ke zdraví. Prodělané nemoci, zlomeniny, většinou únavové, dysfunkce všeho druhu atd. z nás nekontrolovatelně vybublaly jak láva ze sopky Katla. Chvilku bylo ticho, ale pak naše mozky akceptovaly nový koníček. Hrozně nás to baví. Myslím ty hovory, ne dysfunkce.

Péťa jako vždy vše prospal. Zato nám na slunci podařeně došel. Protože je zrzavý, má všechno jinak. Spálil se dokonale do modra. Jen na břiše má bílý čtverec o velikosti kapesníku, což dokazuje, že bez kámošů by na tom byl hůř.
Nejsme přeci svině.

Sdílejte…

Štítky