Úvod / Cestování / Tři chlapi v Chorvatsku | Proč zdrháme od žen

Tři chlapi v Chorvatsku | Proč zdrháme od žen

28. 5. 2018 Cestování
3 chlapi v Chorvatsku

Milé ženy, rozhodl jsem se napsat tento článek nikoliv proto, abych vás nazlobil. Chci jen poskytnout odpověď na otázku, na kterou se možná někdy ptáte. Říkám možná, protože některé z vás jistě nemají po svém boku vzpurného hřebce, ale spíše klidnou mulu, chlapi suri jako. Otázka zní:  Proč od vás muži potřebují sem tam zdrhout? Věřte, není v tom nic osobního, prostě nemáme na vybranou.

Každý z nás, bez ohledu na vnější znaky, tedy to jak se chováme, oblékáme, co říkáme, přes to všechno jsme stále velmi nekompetentní ve věcech, kterým vy, ženy, vy naprosto kompetentní stvoření, říkáte běžný život. Pravděpodobně jste na to nepomyslely, ale spousta věcí u kterých vám my muži těch 365 dní v roce asistujeme, je z našeho pohledu dalece za hranicí, na kterou nás příroda připravila, nadesignovala, postavila, stvořila. Je to jako byste musely pracovat třeba v lese, na jatkách, jezdit rallye, hrát videohry celý den až dlouho dlouho do noci a jíst u toho studenou pizzu.

Pokud se ošíváte, pak jste tam, kde my býváme každý jeden den. A tohle všechno generuje tenzi, únavu, vztek, prostě cokoliv, co z vašeho pohledu muž ve své duši mít nemá a ostatně ani nesmí. Jak se těchto ďábelských věcí zbavit? Nechte nás jít. Alespoň jednou za rok nás nechte vypadnout se stejně poškozenými jedinci kamkoliv se nám zamane. A nebojte, my se zase vrátíme a budeme vám zobat z ruky, a tenhle výsledek se počítá.

Chlapi jsou prostě dobří v utíkání. Potřebujeme ho proto, abychom se restartovali. Není v tom nic tajného, ale tuším, že byste naši metodu k dosažení duševní rovnováhy nepochopily. Tedy měly byste tendenci ji zakázat.

Nicméně takhle my to děláme. Já a moji kamarádi, říkejme jim třeba Jirka a Robert, jezdíme do Chorvatska. Věkový průměr zájezdu je 39, zachraňuje ho Jirka svou třicítkou a kazí Robert, já jsem dobrej. Posledně jsme jeli naleštěným BMW X5 a ani jeden z nás neví, kolik dovolená stála. Proč do Chorvatska a ne někam na Gardu, či na Kubu? Nevíme. Je nám to fuk. Tušíme, jak se tam jede a nemusíme nic moc zajišťovat, organizovat a překonávat překážky nebo něco dokazovat. Když utíkáme, pak nejjednodušší cestou. Chceme si vyzkoušet život, který jsme naposledy zakoušeli v roli synů čerstvě ponechaných bez dozoru.

3 chlapi v Chorvatsku

Samotný pobyt je pak z pohledu ženy zcela naprostou ztrátou drahocenného času. Obvykle se poflakujeme tím nejhorším možným způsobem. Jirka se třeba na celé dny zavírá do pokoje, výhled na moře zabední okenicí, na břicho si položí komp a sleduje seriály typu Dva a půl chlapa. Střídavě usíná, posmrkané kapesníky hází do rohu. Za týden jich má pěkný komín a s uspokojením si ho prohlíží.

Robertovou specialitou je postávání na molu a sledování konkrétní ryby. Dělá to asi tak 20 minut, pak si najde jinou. Do večera si jich prohlédne až 25, což by byl velmi slušný výkon i na lovce mamutů.

Já si dovezu z Prahy konzoli. Přesně vím, jaký tank jsem si loni na dovolené vystřílel na 12 letých Korejcích, co se mi snažili bránit v postupu. Akorát nevím, kde jsme to vlastně byli. Prý je poblíž nějaké letiště.

Samozřejmě jedeme balit ženský a nasávat. Minimálně si to po cestě často opakujeme. Pravdou je, že cizích žen se bojíme a během minulé dovolené jsme vypili půl lahve ginu, ke kterému Robert prozíravě přivezl i stroj na led.

Na menu jsou hlavně konzervy, uzeniny, salámy, večer si zajdem na pizzu nebo na rybu. Tofu a salátek v nabídce není. Nůž se meje otřením o chleba. Moc nemluvíme. Věty mají maximálně 3 slova, do těch chlap, kolem a kolem, vecpe všechno. Navíc je polovina roku a my máme pocit, že zásoby hovorové munice jsou vyčerpané minimálně do října. Je nám fuk, co se ostatním kámošům honí hlavou. Nejspíš nic. 3 x denně kafe v plážovém baru je kulturní vrchol.

Po večeři se zásadně nikde nezdržujeme a šupky na gauč k nečemu od Marvela nebo komedii. Takové té, kde se krká, prdí atd. Ráno se budíme „voláním velryb“. Je to přesně, co si myslíte. Fuj.

Proč to všechno? Abychom se zase dokázali vrátit v plné síle a čelit všemu tomu, co vy tak bravurně zvládáte. Někdy dokonce během volna vymyslíme velmi užitečné věci. Vím, vím, máte to s námi těžké a kdybychom byli více jako vy… prostě nám jen jednou za čas povolte být zas těmi nekomplikovanými tvory a my se vám odvděčíme. Tušíme totiž, že ne každý z nás má takové štěstí, aby mohl pár dní koukat po rybách a nikdo se ho neptal, proč to sakra dělá.

3 chlapi v Chorvatsku
Sdílejte…

Štítky